Zátorský železniční most v roce 1945

Pokud se vydáte táhlou zatáčkou Zátorem vzhůru do kopce dojdete k železničnímu mostu. Pravděpodobně vás nijak zvlášť nezaujme, projdete po ním a budete pokračovat dále do Zátorského  kopce. Jiná situace ale nastane, pokud v té chvíli bude projíždět vlak. Na 15 metrů vysokém mostě vypadá vskutku impozantně. Stejně impozantně vypadá i nápis „Habeš “ ztvárněný  velkými písmeny bílou barvou. Habeš byl samostatný stát ve státě. Možná má ten nápis vyjádřit hrdost místních obyvatel na svoji obec. Nevím. Radši se vrátím do roku 1945.

Kalendář ukazuje 4.květen 1945. Fronta se nezadržitelně blíží  ke Krnovu.  Sovětská Armáda toho dne osvobodila město Vítkov a její předsunuté předsunuté jednotky se probily v blízkosti Moravského Berouna až k železniční trati Krnov- Olomouc. Z tohoto důvodu se již tato trať stává pro ustupující německou armádu bezpředmětnou. Přesto z Krnova vyráží ústupové komando  a s německou důkladností ničí železniční trať mezi Krnovem a Bruntálem. První výbušniny upevňují hned  pod železniční most přes řeku Opavu. Výbuch celou mostní konstrukci posunul, hlavní nosník zůstal ležet v řece. Pro zprovoznění tohoto mostu musel být zhotoven náhradní most na dřevěných pilotech, na který byla svedena druhá  železniční kolej. Na zhotovení náspu této náhradní koleje byly použity trosky krnovského nádraží. Tato vedlejší kolej se zachovala až do dnešních dní.

Komando ale postupuje dál. Jen mezi Krnovem a Branticemi vyhazuje do povětří sedm z celkového počtu osmi malých můstků (propustí). Ve vzdálenosti 1 km před Brantickým nádražím komando míjí šest odstavených parních lokomotiv ukrytých v zářezu trati před nálety nepřátelských letadel. Na záhlaví Brantického nádraží ničí výhybky. Potom komando prochází okolo budovy Brantického nádraží , jehož celé horní patro je poničeno výbuchem bomby.Následně ničí další ze tří propustků mezi stanicemi Brantice a Zátorem. Po příchodu k Zátorskému mostu umísťují výbušniny pod šestou příhradu ve směru od Olomouce. Po výbuchu zůstal hlavní nosík s kolejemi viset ve vzduchu. Po ukončení bojů bylo nařízeno tento nosník okamžitě podepřít, následně vyrovnat a přeplátovat. Tato oprava byla zachycena na dobové fotografii.

Německé komando ale postupuje dále a mezi Zátorem a Miloticemi ničí dalších pět mostových propustí. Na nádraží v Miloticích po nich zůstávají zničené všechny výhybky. To se již  ale dostávají k železničnímu tunelu. Tady jsou proti sobě puštěny dva vlaky s nákladními železničními vagony, které zatarasí železniční tunel takovým způsobem, že je v něm vedoucí kolej zprovozněna až v roce 1948. V Bruntále již  komando opouští železniční trať a pokračuje směrem na Šumperk. Proto si také vyžádal úsek mezi Krnovem a Bruntálem  velké množství finančních prostředků , aby mohl být zprovozněn. Na druhou stranu úsek trati mezi Olomoucí a  Bruntálem zůstal bez poškození a vlaky na tomto úseku trati již začaly jezdit od 16.května 1945.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pohlednice koláže měst s motýlem

Sběratelsky vzácné koláže měst s motýlem. Škoda, že ten Krnov nemá taky tu krásnou pannu.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Letecky z Krnova do Brna a zpět za 180 Kč

Aerotaxi nový druh služby veřejnosti v Krnově                                              Komunální služby místního národního výboru v Krnově zavedli 31.března 1960 nový druh služby veřejnosti: AEROTAXI. Je to druhá linka tohoto druhu dopravy na území naší republiky a byla obsazena jedním z nejzkušenějších pilotů. Je jím soudruh Přikryl, 33-letý mistr sportu a akademický mistr světa v akrobacii v Londýně z roku 1958. Letadlo je typu Aero A-45, má dva motory a je určeno pro krátké a na středně dlouhé tratě. Letadlo pojme pilota a tři cestující. Let z Krnova do Brna trvá čtyřicet minut. Cena za všechny tři místa z Krnova do Brna a zpět, včetně čekací doby činí Kčs 540,-. Na jednoho cestujícího připadá tedy Kčs 180,-. Již den po zahájení letového roku si objednali  pracovníci národního podniku Strojosvit krnovské Aerotaxi pro let z Krnova do Prahy, z Prahy do Rokycan a z Rokycan zpět do Krnova. Uletěli během 2. dní celkem 802 km a vyřídili si služební věci, k nimž by jinak vlakem nebo autobusem potřebovali nejméně čtyři dny.Uvážíme-li, že cena za 1 letecký km činí 1,90- a že cena za ujetý km autotaxi činí Kčs 1,70-, zjistíme,že používání aerotaxi je pro rychlé vyřizování záležitostí skutečně výhodné. K tomu můžeme přičíst let za krásného slunečného počasí ve výšce tisíc až tisíc dvě stě metrů s úchvatnou podívanou na krajinu. Komunální služby v Krnově dále připravují na soboty a neděle v trvání 20 minut za 36 Kčs. Z uvedeného je vidět, že se komunální služby starají o zdokonalování služeb krnovské veřejnosti.

Článek z novin Vpřed ročník 1960

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Atelier Franz Skowronek Jägerndorf

 

Je spoustu míst ve městě u kterých již nelze poznat po 100 letech, kde byly fotografovány. Například tuto kabinetní fotografii bychom bez ulice a popisného čísla již nezařadili.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pohlednice na Ebay

Dnes jsem na Ebay objevil pohlednici Krnova. Vlastně jsem ji neobjevil dnes , jen jsem si ji důkladněji prohlédl.Protože je  za ní požadováno 10 Euro zůstáva mimo střed zájmu. Je na ní vyobrazen  pohled z Janova mostu (Opavská ulice). Co je ní ale zajímavého.

  • Pohlednice je vydaná v roce  1905 a bude focena pravděpodobně je pořízena z nově postaveného železného mostu
  • Jsou na ní vyfotografovány dvě děti dívající se na plynoucí se řeku. Ve chvíli kdy byla pořízena fotografie se zvědavě  dívají do objektivu fotoaparátu
  • Pohlednice je celá počmáraná. Při bližším prohlédnutí jsem ale zjistil, že je na ní spousta  podpisů významných osobností města Krnova. Námátkou jsem našel  podpisy všech tři synů Aloise Larische, dále továrníků Theodora Flemicha, Franze Kurze, Josefa Alschera, Karla Sperlicha, J. Chlupaczka a mnoho dalších .                                                          Je tedy 10 Euro hodně nebo málo?
Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pomník s nejkratší životností

Vždy jsem si myslel . že nejkratší dobu po kterou stál v Krnově pomník byla jezdecká socha Císaře Josefa I. , která byla odstraněna po deseti letech. Ale opak je pravdou. Kdybych nedostal foto pomníku na nábřeží řeky, tak bych ani nezaznamenal, že tam pomník vůbec byl.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Nebylo mu lépe v Osoblaze?

Nedávno se mi dostal do rukou článek z  týdeníku věnovaneho politice, všeobecnému vzdělání a jiným praktickým potřebám Čechoslovanů v Americe z roku 1900.                           Píše se v něm o četníku Schoberovi četníku z Plzně rodem z Osoblahy, který se zastřelil nedaleko obce Velká Polom. Z Osoblahy nejspíše odešel  za lepším životem do Plzně, do Velké Polomi byl možná převelen, možná se tam přiženil těžko říci. Co ho ale dovedlo k tomu aby si vzal život už dnes asi nezjistíme.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovský „Armensünderglocke“ popravčí zvon

Píše se rok 1780. Ve zvonařské dílně umístěné vzadu za domem na Židovské ulici v Opavě se chystá zvonařský mistr František Valentin Stanke odlít zvon. Tento 46-letý ctihodný opavský  měšťan, jenž převzal zvonařské řemeslo po svém otci Františkovi Stankem rozvážně přistupuje k tavící peci, proráží otvor a roztavená zvonovina začne pomalu plnit formu zvonu. Pomocníci stojící vedle ně se pokřižují. Nejedná se totiž o zvon, který by měl svolávat k bohoslužbám ale o zvon, který bude vyzvánět vyzváněl delikventovi odsouzenému na smrt při cestě na popraviště.  Objednávku na tento zvon přijeli učinit krnovští měšťané Josef Schneider (stavební inspektor) a František Fogt (správce staveb). Zvon měl být umístěn na věž nově postavené radnice, která stála na místě původní vyhořelé radniční budovy zničené při velkém požáru v Krnově roku 1778. Oba měšťané projevili neobvyklé přání. Požadují aby jejich jména byly vyobrazeny na novém zvonu. Tohoto úkolu se ujímá zvonařova žena Magdalena a na jádro zvonu před odlitím přilepuje z vosku vytvořený nápis /IOSEPH SCHNEIDER ZEIT BAU IN SPECTOR/FRANTZ FOGT BAU VERWALTER/. Zvon není velký. Váží pouhých 26 kg a průměr věnce je 36 cm.

K popisovanému účelu se však zvon umístěný na věži původní krnovské radnice dlouho nepoužíval. Po osmi letech, v roce 1788 zrušil císař Josef II. Josefinskými reformami trest smrti. Těmito reformami přišel o své hlavní řemeslo poslední krnovský mistr popravčí Ignac Jausch. Od té doby plnil ve městě pouze funkci rasa.Někdy byl městskou radou  přizván k provedení menších tělesných trestů  či vyvedení, popřípadě vymrskání z města ven. Na věži krnovské radnice zůstal zvon 85 let. Až přišel 21.srpen roku 1865. Toho dne vzplál po šesté hodině večerní  od vedle stojící hořící stodoly Cvilínský kostel a během dvou hodin shořela jeho střecha a zvony ve věžích se roztavily.

Následně se z Krnovských novin Echo dovídáme následující. V pátek 13.října 1865 byl z věže radnice sundán starý popravčí zvon, poté co ho naposledy nechali 10 minut zvonit. Jasné a čisté tóny tohoto zvonu byly určeny k doprovázení nešťastných lidí k popravišti. V budoucnu bude tento zvon pocházející z roku 1870 v malé věži nově vybudovaného kostela na Cvilíně, aby svými tóny svolával věřící k pobožnosti. Ke zmiňovanému přemístění zvonu došlo v roce  1866, kdy byl přemístěn do nově zbudované sanktusoví věžičky Cvilínského kostela. Zde přežil i válečné rekvizice zvonů v roce 1917. Přišla však II.svět. válka a tento zvon byl v roce 1942 odebrán pro válečné účely. Vlakem byl převezen do Holešovického přístavu , kde byl přeložen a odvezen  na „zvonový hřbitov“ v Lünen ve Vestfálsku. Tam přečkal zbytek války.

Po válce v roce 1947 se ocitl mezi 23 restitučními zvony, přidělenými okresu Krnov.  To, že většina vrácených zvonů visí jinde, než na svých původních místech, lze přičíst poválečným zmatkům. Původní obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto a noví osídlenci o původních zvonech nic nevěděli. Došlé zvony si pro prázdné věže kostelů rozebraly jednotlivé farní úřady a na původ zvonů se nehledělo. Bývalý krnovský radniční zvon se nyní nachází v kapli sv. Valentýna v Hlince u Osoblahy.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovská radnice z roku 1903

Pohlednice nové radnice z roku 1903 krnovský fotograf Sternitzky

Na počátku 20.století se Krnov slibně rozvíjel a modernizoval. Rok 1903 byl bohatý na stavby, které změnily jeho vzhled a dodnes jsou charakteristickými prvky města Město se na přelomu 19 a 20. století rozvinulo na průmyslové středisko. Dosavadní radnice již pro správu města nestačila. Jednoposchoďová budova renesančního charakteru s věží muzea musela ustoupit nové stavbě. Byla zbourána a kopie její věže od dvacátých let zdobí nemocenskou pojišťovnu, pozdější polikliniku na náměstí Hrdinů.

Pro stavbu nové radnice byla vypsána soutěž architektonických návrhů. Je ironií, že nejhodnotnější návrh od architekta evropského významu a krnovského rodáka Leopolda Bauera  nebyl realizován. Reprezentační budova v secesním stylu nebyla postavena. Z konkurzního řízení byl vybrán návrh vídeňské firmy Hitranger, který připomíná svými prvky italskou renezanci. Realizace byla svěřena krnovským stavitelům Ernstu Latzelovi a Aloisi Geldnerovi.

Stavělo se na obrysu základů staré radnice a sousední budovy koupené za 70 000 rakouských korun.

(Tehdejší roční plat kvalifikovaného dělníka byl 1200 korun. Úředník na nižší pozici měl roční plat 6000 korun. Třípokojový byt v Praze na Smíchově s parketovými podlahami a zavedenou elektřinou bylo možné pronajmout za roční nájem 760 korun ročně. Pokud by jste se spokojili s kuchyní a pokojem  Praze, stálo vás to 260 korun na rok. Dršťková polévka stála 10 haléřů, oběd od 40 do 70 haléřů.Litr vína 60 až 80 haléřů, kilogram másla něco přes dvě koruny. Kuřáky stála krabička 10 „Sportek“ 20 haléřů a se sirkami o 2 haléře více)

Celkové náklady stavby radnice trvající dva roky činily 330 000 korun.

V čele radnice stál v té době starosta Otto Rieger.

Vnější vzhled je reprezentační a lze na něm pozorovat také vlivy vídeňských staveb té doby.Věž, vysoká 52 metry, je ozdobena velkým znakem Krnova.Tehdy byl v novostavbě umístěn městský úřad , stavební úřad, kancelář policie a její archivy. V přízemí byla za první republiky kancelář Červeného kříže.       Radnice se svou hmotou a vzhledem lišila od okolních domů historického centra a byla tehdy přijímána kriticky a s rozpaky. Od svého dokončení v roce 1903 byl již jen  upravován její interier a opravována fasáda.I nyní je po opravě , která podstatně nezměnila její vzhled.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Model rozhledny z Pradědu u Jindřichova

V období první republiky bylo modní záležitostí  si postavit na  zahradě miniaturní model hradu,  zámku popřípadě rozhledny.    Zahrádkáři či zaměstnanci drah, si po desítky let let pěstovali  zvláštního koníčka: budovali  miniatury hradů mezi záhony, nebo za ploty vedle kolejí. Z „hradů v zahradách“ se stala svébytná kultura. Otázkou je, proč právě nádražáci se bavili modelováním hradů. Pravděpodobně si touto kratochvílí krátili čas mezi projíždějícími vlaky, když stáhli závory.                                                                                  Časem se ale začaly vlivem nepříznivého počasí tyto miniaturní stavby rozpadat, barvy vybledly, někdy pomohli vandalové, popřípadě noví obyvatelé sami odstranili. Dnes již tyto ozdoby na zahradách najít je  malý zázrak.

Dodnes se jeden model původní rozhledny na Pradědu dochoval v Petrovicích u Jindřichova ve Slezsku. Současná majitelka zahrady nerada pouští turisty na svůj pozemek, takže většinou o této rozhledně nevědí ani místní. Model rozhledny je vidět z hlavní cesty pouze na podzim, když opadá listí ze stromů. Pravdou je , že o něm ví původní němečtí obyvatelé Petrovic a občas se jezdí na něj podívat.

Další model rozhledny lze nalézt v zahradě školy v Karlovicích

Trochu ve větším měřítku to pojali odsunutí Němci. V Duryňském lese na 792 metrů vysokém vrchu Wetzstein postavili  kopii staré pradědské rozhledny.

 

Výška kopie rozhledny je 35,8 metru, základnu má 11,2 x 14,5 metru , stavba má objem 3000 m3. V suterénu je zbudována kaple sv. Anny  s pamětními deskami měst a obcí odkud byli odsunuti na základě Benešových dekretů. V přízemí je restaurace, vyzdobená erby měst. Šestnáct soch na cimbuřích symbolizuje 16 000 000 Němců vysídlených po skončení války a 16 000 zabitých lidí. V horních patrech věže je umístěno muzeum Sudety.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář