Klub přátel starého Krnova

Dnes jsem v krnovském archivu listoval krnovskými novinami z roku 1906. Z místních zpráv mě zaujala policejní zpráva o ukradeném bicyklu. To by ani nebylo tak zajímavé, ale kolo bylo ukradeno Antonovi Raidovi, což byl známý krnovský malíř  a významná osoba působící v zastupitelstvu města.

Anton Raida se narodil  1. 4. 1856 v Boboluskách v Polsku. Není to daleko, necelých 13 km od Krnova, vlastně kousek od Brumovic. Působil jako malíř pokojů , ale současně maloval obrazy v kostelech, působil taktéž jako restaurátor. Ve městě Krnov byla možnost získat větší množství zakázek, proto se zde v roce 1882 přestěhoval. O rok později se zde oženil s dcerou krnovského soukeníka a zakoupil si Krnově dům. Ten stál v blízkosti kostela sv. Martina, hned vedle fary a patřil k nejkrásnějším domům v Krnově. Jeho fasáda byla celá ozdobena malbami malíře. Anton Rajda měl dva syny Juliana a Fritze, což byli taktéž vyznamní malíři. Ale vraťme se k krádeži bicyklu. Kolo bylo Antonu Raidovi odcizeno v období,kdy slavil životní jubileum 50 let.

Zpráva v novinách Jägerndorf Zeitung 1906: Krádež jízdních kol. Místnímu malířskému mistru Antonu Raidovi bylo kolem druhé hodiny odpoledne odcizeno kolo značky Dürkopp, které si opřel o dům, když podnikal na Rudolfstrasse 8 (dnešní Revoluční ulice). Kolo mělo hodnotu 200 marek. I když bylo ihned zahájeno pátrání, totožnou osobu se nepodařilo zjistit.

od Krnova, vlastně kousek od Brumovic. Působil jako malíř pokojů , ale současně maloval obrazy v kostelech, působil taktéž jako restaurátor. Ve městě Krnov byla možnost získat větší množství zakázek, proto se zde v roce 1882 přestěhoval. O rok později se zde oženil s dcerou krnovského soukeníka a zakoupil si Krnově dům. Ten stál v blízkosti kostela sv. Martina, hned vedle fary a patřil k nejkrásnějším domům v Krnově. Jeho fasáda byla celá ozdobena malbami malíře. Anton Rajda měl dva syny Juliana a Fritze, což byli taktéž vyznamní malíři. Ale vraťme se k krádeži bicyklu. Kolo bylo Antonu Raidovi odcizeno v období,kdy slavil životní jubileum 50 let.

Zpráva v novinách Jägerndorf Zeitung 1906: Krádež jízdních kol. Místnímu malířskému mistru Antonu Raidovi bylo kolem druhé hodiny odpoledne odcizeno kolo značky Dürkopp, které si opřel o dům, když podnikal na Rudolfstrasse 8 (dnešní Revoluční ulice). Kolo mělo hodnotu 200 marek. I když bylo ihned zahájeno pátrání, totožnou osobu se nepodařilo zjistit.

,

Silnice Krnov – Město Albrechtice. Spousta řidičů , když projíždí do mírného kopce táhlou zatáčkou v blízkosti Linhartov tvrdí, že se jim znenadání snižuje výkon motoru vozidla a ruší rádio. V tom místě stojí na kraji lesa malý pomníček z bílého mramoru. Je na něm výtesán nápis v němčině, ale žádné jméno. Pouze vzpomímka manželky a dětí na svého tatínka, který zde zahynul. Je možné že zde působí síla , která zpomaluje řidiče? Pomník je více než 100 let starý. Vždy mě dráždil svoji tajemností. Dílem náhody, dílem hledání se mi podařilo tragický příběh dohledat. K jeho uzavření potřebuji ještě navšívit jeden dům a pořidit pár fotografií. Pro mě je to důležité, protože pomníček zde bude stát i nadále a jeho příběh s ním. Pokud by náhodou  někdo jakoukoliv info měl, dejte prosím vědět.

Protiletecké kryty ve svahu nad Boční ulicí. Kryt byl v průběhu let 43-45 budován
pomocí zajatců ( převážně francouzkých a britských ) Ke konci války zůstal objekt nedokončen. Podzemní část celého díla měla tvar písmene “ E “ Kryt měl tři vyústění. Jedno přímo proti ulici Blahoslavova. Dnes je zde vyzděný cihlový chod s vraty. Vchod slouží jako sklep na ovoce a je součást ovocného sadu, který se nachází na přilehlém svahu. Druhý prostřední vchod má vyústění proti Staré ulici. Dnes není vchod vidět, neboť před ním byla postavena okolo roku 2000 společná troj garáž majitelů tří protilehlých rodinných domů. Poslední vchod je doposud viditelný je opatřen plechovými dvojkřídlými vraty. Nachází se blíže k bývalému Dřevoslohu . Kryt měl také dvě svislé vyústění na úroveň horní hrany svahu. Jeden menší utvor byl vyveden na úrovni rod. domku pod svahem. Tento byl zasypán sesuvem půdy z pole jako první. Dnes po otvoru zůstala jen malá prohlubeň. Druhý větší otvor byl zhotoven blíže ke střednímu východu. Také on byl postupně sesuvem půdy z pole , zejména při jarním tání a přívalech dešťů. Dnes je tento otvor stále okolo deseti metrů hluboký. Když jsme v roce 1946 kryt jako chlapci prolézali, byl kryt ještě celý průchozí. Kromě zbytků kolejnic polní drážky zde nebylo žádné jiné zařízení, nebo vybavení. Vytěžená zemina se vyvážela samostádem po ulici Blahoslavova do prostoru, kde je dnes dětské dopravní hřiště. Odvoz takto zde navršené horniny byl odvezen vozidly OSP kolem roku 1950-52 do zrušené pískovny na Cvilíně ( vedle bývalého statku.) Kryt nebyl prakticky od konce války nikdy používaný. Oba vchody (prostřední a krajní u Dřevoslohu) byly opakovaně zabedněny proti vstupu. Přesto byly zábrany pravidelně vytrhány a vstupní nezavalená část chodby sloužila jako skládka odpadu. Po roce 1989 byly pokusy jak prostřední vchod po vyčistění a dosaze
ní kovových vrat komerčně využít. (jako sklad nápojů a vína) Nakonec k tomu nedošlo a oba vchody zůstaly takto znepřístupněny.

Za uvedené info děkuji krnovskému patriotovi panu Tuscherovi.

Můžou nastat situace kdy muž obrečí nabourané auto, žena obrečí zničené kozačky, dítě obrečí pětku ve škole, nebo ztracenou peněženku. A já jsem včera obrečel obyčejnou sklenici takzvanou grogovku. Ale nebyla to obyčejná sklenice. Byla téměř 200 let stará a byla věnována tehdejšímu děkanovi, který sídlel na faře stojící vedle kostela sv. Martina. V tom roce 1845, ale ta fara nevypadala tak krásně,jako v dneších dnech. Stála tam budova staré fary. Její obrázek je s věnováním vyryt na sklenici. Ta dlouhou dobu stála v sekretáři obyvacího pokoje, ale nakonec padlo rozhodnutí. Krnovské muzeum. Tak jsem ji tam včera zanesl a předal paní Mezerové. Je to přece jen kousek krnovské historie a patřit by tam měla.

Nedávno jsem procházel  Aukro a do oka mi padnul korenspondenční lístek poslaný z Krnova do Prahy. Je to vlastně dodací list na prodané barvy z roku 1906, kdy dodavatelem zboží byl Herman Horný z Krnova odběratelem firma Kluge a Paritzsch v Karlíně. Na lístku mě zaujaly dvě věci. První věc : Víme jak je Praha veliká a přitom na adresu stačilo napsat Praha – Karlín a ejhle ono to stačilo, aby to bylo doručeno. Druhá věc: V roce 1906 nebyly mobily,emaily,e-shopy. Kolik úsilí musel prodávající vykonat aby byl obchod uzavřen. Nedalo mi to atak jsem začal dohledávat, kdo byl vlastně Herman Horný. Nakonec se podařilo.
Obchodní společnost pro prodej  (Handelsagentur- und Kommissionsgeschäfte) Herman Horný sídlila na dnešní Revoluční ulici.Její majitel Herman Horný  tehdy 41 letý měl firmu společně se svojí ženou Annou, která byla stejně stará. Byla tehdy v požehnaném stavu. V roce 1907 se jim narodila dcera Margareta. Firma ještě prosperovala v roce 1921, kdy měla ještě záznam v dmovních arších při sčítání obyvatelstva města Krnova.

Sobota 22.října 2022 Nevím co budete dělat vy, ale já si zajdu zítra v neděli ve tři hodiny odpoledne na  na VÝLET ,  který bude na střelnici v Kostelci. Prý tam bude bude i divadlo. Každopádně udělám fotky a povím jaké to tam bylo.

Neděle 23.října 2022. Tak jak jsem slíbil , tak jsem v neděli odpoledne vyrazil na VÝLET směrem ke střelnici v Kostelci, abych shlédl divadelní představení souboru „Vlastimil“. Cestou jsem ale nikoho nepotkal a když jsem dorazil ke střelnici , tak již utichly hlasy herců a nadšený aplaus diváků zmizel s ozvěnou mezi korunami stromů. Asi jsem přišel pozdě. Nejspíše o několik desítek let. O fotografie , které jsem na místě pořídil se s Vámi ale podělím.

Většině z nás se při vyslovení nejstarší restaurace na Cvilíně vybaví restauce „Na vyhlídce“. Dnes poklidný hotel s restaurací s překrásným výhledem dolů na město. Starší pamětnici si ji vybavují spíše jako hospodu s pravidelnými sobotními bujarými tanečními večery , které bývaly ukončeny většinou příjezdem policie.

Nejstarší restaurace na Cvilíně to ale rozhodně není.První restaurace byla na Cvilně otevřena již téměř před 300 lety. Vroce 1729 , tedy již dva roky po dostavbě a vysvěcení nového kostela na Cvilíně, k němu mířilo tolik poutníků , že konzistoř dala k povolení  k vybudování krčmy na vrcholu kopce přesně ve vzdálenosti 70 kroků od kostela.

Hostinec dostal název „Zum Alten vom Berge.“ (Starý muž z hory). Možná se ptáte proč tak divný název? Název restaurace byl v upomínku, na jednoho starého podivínského muže, který v jeskyni na Cvilínském kopci před čtyřista lety žil. Ale o tom až někdy příště.   Hostinec zůstal po celou dobu až do roku 1945 v původním stavu, jak je znázorněno na fotografii. Do dnešních dní  se z restaurace dochovala pouze terasa před hostincem a základy čelní stěny budovy , na kterých v současné době stojí garáž.Nejznámější a mezi sběrateli nejoblíbenější je fotografie s prvním automobilem v Krnově jehož majitelem byl vinárník Gustav Kandler. Zajímavostí je jeho registrační značka, kde písmeno „R“ znamená Slezsko a číslice  „538“ kolikátý vůz byl ve Slezsku registrován. V sále této restarace bylo pro štamgasty připraven v roce 1925 rozhlasový přjímač o němž věděli obyvatelé Krnova pouze z doslechu. Uplně první vysílání rozhlasu v Krnově se uskutečnilo v témže roce v sále hotelu „Tyrolia“ dnešní Slezsků dům, kde s laskvým svolením zapůjčil svůj rozhlasový přijímač tovarník Larisch.

Tento měsíc uplynul další rok od smutného výročí obsazení Sudet německou armádou.října 1938 byly odstraněny hraniční závory a do Krnova se od hraniční čáryhrnuly hordyvojsk. Veškerá pozornost novinářů, filmařů a fotografů byla upřena ke krnovskému náměstí,kde měl vystoupit s projevem Adolf Hitler. Ten byl po příjezdu vítán zfanatizovaným davem.Z jeho výstupu na krnovské radnici se dochovalo několik fotografii. Ty jsou již ale natolik známé, žeje zde dávat nebudu. Předložím několik snímků vítání obyčejných vojáků Wehrmachtu, kteří přijelizvláštním vlakem a jejich vítání bylo trochu skromnější. Tyto fota Bruntálského muzea, tatím nebyly publikovány. Popisky uvádím autenticky v překladu.

Evžen Rakouský byl posledním světským velmistrem Řádu německých rytířů, který se zřekl titulu. Zároveň byl ale příslušníkem habsburského rodu, který se po rozpadu Rakousko-Uherska nezřekl rodiny. Byl oblíbeným polním maršálem, jenž se vždy dobře staral o své vojáky. Byl zkrátka význmnou postavou c.k. rakouské historie. Po smrti svého otce v červenci 1894  byl uveden do úřadu velmistra řádu   v srpnu 1894. Již při jeho první inspekční cestě z Opavy do Bruntálu 26.08. téhož roku poctil návštěvou Krnov, kde chtěl navštivit vrch  na Cvilíně.

Z vlaku již ale vystoupil na železniční zástávce v Úvalně, čímž se vyhnul oficielním přivítání zastupců města Krnova. Pěšky abslolvoval cestu z Uvalna přes hrad Šelenburg ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné tyčícím se na vrcholu kopce Burgberg. Odtud již oficileně přejel ke krnovskému nádraží odkud pokračoval vlakem dále.  Před další cestou se chtěl posilnit v nádražní restauraci šťopičkou koňaku. K jeho překvapení nebyl dobrým šnapsem obsloužen. Ne že by hostinsky nechtěl tak významnému hostu nalít skleničku koňaku.. Problém byl v tom, že restaurace na krnovském nádraží neměla koncesi k prodeji alkoholu.. Arcivévoda Eugen Rakouský zastával úřad až do roku 1923, kdy se zřekl své doživotní funkce velmistra se slovy Raději být užitečný než první. Tím se vzdal všech svých funkcí i majetku a zůstal pouze doživotním řadovým členem.

Převzato z krnovských novin „ECHO“ z 27. srpna 1893: Nábřeží naproti Larischovy vily  je již osm dní jednou z nejrušnějších částí města. Každý večer se zde schází  2 až 3 000 lidí, aby sledovali vystoupení slavného provazochodce Karla  Strohschneidera. Jeho vystoupení sleduje obecenstvo  s největší pozorností a bouřlivým potleskem potleskem  odměňuje jeho krkolomný výkon.