140 let od odhalení Kudlichgrotte v Krnově

V letošním uplyne již 140 let od odhalení nově postavené Grotty Hanse Kudlicha (Kudlichgrotte). Ta byla postavena v Krnovském parku jako romantizující prvek.           Ptáte se? Co je to vlastně ta Grotta? Jednoduchá odpověď. Uměle postavená jeskyně.

V blízkosti sochy Josefa II.,která stála na místě ,kde je dnes umístěna socha Bedřicha Smetany přibyl další pomník, i když poněkud netradiční. Šlo o Grottu, uměle postavenou jeskyni opatřenou pamětní deskou s nápisem.

Dem Bauernbefreier Hans Kudlich errichtet am 24. september 1888         (Hansu Kudlichovi osvoboditeli sedláků věnováno 24. září 188)  

Kudlichova jeskyně byla zřízena při příležitosti 40. výročí zrušení poddanského poměru a všech závazků a povinností z něj vyplývajících. Slavnostnímu otevření byl vedle politické reprezentace přítomen i sám Hans Kudlich předkladatel příslušného návrhu zákona z roku 1848. Grotta se nacházela v blízkosti pomníku císaře Josefa II., ale svým charakterem představovala odlišný typ pomníku, jak dokládá i fotografie. Jedná se o postavenou skalku, z které pryští pramen vody stékající do malého jezírka.Samotná skalka byla postavená ze tří druhů kamenů. Základem byla žula pocházející z pískovny v polích u Chářové (a), čedič byl dovezen z Krásných louček (b) a pískovec  byl vytěžen v takzvaném místě Baderspiel na Cvilíně (c).  Na přiložené fografii jsou jednotlivé kameny podle druhu označeny písmeny (a)(b)(c). Takže ještě v dnešních dnech lze každý kámen rozházený vedle současného hřiště dohledat a dosadit na místo , kde byl ve skalce v roce 1888 uložen. Skalka byla navíc osázena horskými bylinami.

Krnovský a Úvalenský pomník nebyl v Českých zemích jediný. Počet odhalených  pomníků Hanse Kudlicha ve městech a obcích se blížil k číslu 100.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovské komíny

Krnov – staré průmyslové město, přezdívané město věží se v období mezi světovými válkami nazývalo město komínů. Tito majestatní velikáni se tyčili vedle každé továrny ležící v aglomeraci města a povýšeně vzhlíželi na spousty menších komínů vystupujících z domů drobných živnostníků i obyvatel města. Jejich siluety se k dnešním dnům dochovaly pouze na několika omšelých pohlednicích.

Výstavba těchto komínů ve městě podléhala spoustě bezpečnostním požárním nařízením a povolením. Přesto často docházelo zejména ve středu města k situacím, kdy stojící komíny vyvolávaly nesváry mezi váženými občany města. Jeden tento spor je níže nastíněn

Stížnost z roku 1931 podaná Aloisem Riedlem na hlavní strážnici bezpečnosti v Krnově.

Dne 23. října 1931 oznámil na hlavní strážnici obchodník s modním zbožím Josef Hornig, bytem v Krnově Radniční ulice číslo 1, že následkem čištění komínu téhož dne o 8.30 hod.u pekaře Beiera na Vysoké straně č.3 v Krnově, napadaly do jeho výkladní skříně saze a pošpinily tam se nacházející se nové látky jejichž škodu pošpiněním nemůže udati. Šetřením na místě u pekaře Beiera  provedené strážníkem strážníkem Vladimírem Fajkusem bylo zjištěno, že v kritickou dobu čistil komín úředně schválený kominický zástupce Alois Riedel, bytem v Krnově na Gőbelgasse číslo 8. Toto čištění bylo provedeno při silném větru což bylo příčinou, že saze napadaly do uzavřené výkladní skříně Josefa Horniga. Pekařský mistr Beier, který byl v případě vyslechnut udal, že se podobný případ již opakoval a že padání sazí nelze zabránit i když se čistění provádí při topení nebo vyhaslé peci. Dále Beier udává- že komín je nedávno přestavěn podle nového vzoru.

Kominický zástupce  Alois Riedel na předmětný dotaz udal strážníku Fajkusovi, že nemůže žádným způsobem padání sazí zameziti, a že je zvyklý čisti komíny při slabém i silném větru.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Automobil Heinricha Kandlera v roce 1918

V jednom v předchozích příspěvků jsem se zmínil o prvním automobilu v Krnově, který vlastnil majitel mlýna na Benešovské ulici Gustav Kandler. Dnes bych se chtěl zmínit  o automobilu jeho syna Heinricha Kandlera. Ten se narodil  v roce 1881, když bylo jeho otci 29 let. Jeho otec si pořizoval první automobil v Krnově v roce 1906 ve věku 54 let.

Jeho syn Heinrich má v roce 1918 Hejtmanství sídlícím v Krnově zaregistrován vůz OPEL 24 PS (Torpedo) .  Ten se ale vyráběl pouze do roku 1912. Jeho cena se pohybovala v tom roce mez 12 – 16 000 markami. S ohledem na tehdejší dobu je tedy pravděpodobné, že syn Gustava Kandlera vůz pořizoval ještě před nebo na začátku světové války a teprve v roce 1918 pro něj získal registraci.

Po ukončení války , kdy bylo Německo poraženo, se trh osobních automobilů rozvíjel jen pozvolna. S ohledem na válečné repatriace byla po válce v této zemi neuvěřitelná inflace. Jestliže se před válku dal za 15 000 marek zakoupit automobil, tak za ty samé peníze jste v roce 1923 zakoupili 3 svazky mrkve anebo  2 libry másla. (necelý kilogram). Na druhou stranu Kandlerové jako majitelé parního mlýna měli během světové války velmi vysoké zisky.

Ale zpět k automobilu: Automobil 15/24 PS byl automobil vyšší třídy. Měl dva bloky motoru po dvou válcích s celkových objemem 3,7 litru. Rám automobilu byl U – profilů a karoserie na něm uložená byla odpružena pomocí listových per. Brzdy vozidla nepůsobily na kola, ale na kloubový hřídel  vedoucí od převodovky k zadní nápravě. Na kola zadní nápravy působila pouze ruční brzda. Vozidlo poháněl čtyřválcový motor. Palivo benzin – popřípadě petrolej.  Délka automobilu byla pět metrů a jeho váha připraveného k jízdě byla 950 kg.

 

 

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Goetheho pomník v Městském parku

Odkvétáte růže bílé,
milá má vás neměla;
zkvítaly jste do té chvíle,
kdy mne bolesť sevřela.

Vzpomínám, jak byl jsem krátko,
anděle, v tvém objetí,
jak jsem čekal na poupátko
v prvním puku početí;

jak květ z jara, plody v září
k nohám jsem ti pokládal,
a své srdce před tvou tváří
k naději jsem pobádal.

Odkvétáte růže bílé,
milá má vás neměla;
zkvítaly jste do té chvíle,
kdy mne bolesť sevřela.

Kdo z nás neprošel Městským parkem, aniž by se podíval na sochu Bedřicha Smetany. Mnoho z nás zná staré pohlednice Krnova, na kterých je vyobrazena socha císaře Josefa II, popřípadě socha skladatele Franze Schuberta. V poslední době přišla na přetřes  pamětní deska Hanse Kudlicha a jeho skalky z jeskyní, jejichž rozmetané kameny se dochovaly v blízkosti bývalého jezírka.

Kdo z nás ale ví , že v parku byla umístěna pamětní deska ke stoletému výročí úmrtí nejslavnějšího německého básníka Johanna Wolfganga von Goetheho. Ta byla odhalena 22.03.1932. No – byla odhalena. K odhalení pamětní desky byla pozvána veřejnost, před kterou měl tehdejší starosta města Richard Andratschke přednést slavnostní projev. Jenže tehdejší březnové počasí odhalení desky nepřálo. Odhalení pamětní desky básníka muselo být nakonec uskutečněno pro nepřízeň počasí v Městském divadle.

Pamětní deska v Městském parku zůstala až do květnových dnů roku 1945. Vzhledem k tomu, že v její blízkosti desky měl být odhalen pomník neznámého vojína Rudé Armády, musela být pamětní deska odstraněna. Do dnešních dnů se již zachoval pouze pamětní dub, který byl v roce 1932 při odhalení desky zasazen.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Železnice Krnov – Olomouc 1942 (1)

V předvečer štědrého dne jsem procházel z města směrem na Kostelec okolo lokomotivního depa. Za plotem se tyčila setmělá cihlová rotunda. Všude jen tma a ticho. Jen světlomety automobilu sjíždícího z nadjezdu se na chvíli mihly na špinavých oknech a ozářily uvnitř prázdné stání pro lokomotivy. Nikdo již nevstupuje malou železnou brankou dovnitř, nikdo již nezbrojí lokomotivy tak, aby byly připraveny k jízdě. V té chvíli jsem se rozhodl připomenout doby nejrušnějšího období na trati Krnov Olomouc. Ale které období vlastně nejrušnější bylo?  Kdy bylo v Krnově nejvíce lokomotiv? Kdy se dělaly největší jízdní výkon? Zpočátku j posléze jsem si myslel, že se bude jednat jednoznačně o sedmdesáté léta, ale  nakonec jsem s překvapením zjistil že nejrušněji na trati Krnov Olomouc bylo v roce 1942. Jen v depu Krnov bylo nazazováno k jízdě 34 parních lokomotiv. Délka železničních tratí v okupované Evropě byla 160 000 km. Jen za rok 1941 bylo vypraveno na východ při Bleskové válce proti Rusku tam a zpět 35 000 vlakových souprav. Vše bylo podřízeno jedinému heslu.

Snímek z roku 1942 – vlak jedoucí ze železniční stanice Milkensnsdorf (Milotice nad Opavou) směrem na( Freundenthal). V té chvíli  ani náhodou nemohla přihlížející maminka s kočárkem vědět, že za necelé tři roky bude úsek mezi nádražím a „Milotickým tunelem“ napadeno letadlem pilotovaným americkým pilotem (12/1944)  a že o několik měsíců později bude tunel zatarasen na dlouhou  dvěma vlakovými soupravami , které pošle ústupové německé komando proti sobě.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Proč zanikl hřbitov v Kostelci

Podél silnice po levé straně směrem silnice směrem na Bruntál stojí kostel sv. Benedikta. Není žádným způsobem oddělen od frekventované silnice a jeho přilehlý trávník je dennodenním hostitelem hrajících se dětí nebo místních pejskařů. Není to ale tak dávno, kdy loď farního kostela byla schována za mohutnou kamennou zdí, zpoza které vyčnívaly desítky křížů od náhrobků místního hřbitova.

Původní samostatná zeměpanská obec Kostelec si v letošním roce připomíná výročí 730 let. Toto stáří je doloženo listinou, ve které náleží jako součást městského statku ke Krnovu. Ve skutečnosti je ale o několik desítek let starší, protože v nedoložené době před rokem 1279, daroval Přemysl Otakar II. tuto ves městu Krnovu. Kostelec se až do roku 1921, kdy byl sloučen s městem Krnovem se nazýval Weisskirch (Bílý kostel). Toto jméno mu dala právě existence starého kostela.

A u tohoto kostela obestavěn pevnou kamennou zdí se dvěma branami ležící u cesty stával po celou jeho dobu obecní hřbitov. Jeho rozloha vzhledem k umístění ve středu vesnice nebyla veliká a tak měl veliký problém s umístěním hrobů. V roce 1936, v době zrušení hřbitova se zde nacházelo 610 hrobů, z toho bylo jen 50 hrobů prázdných. Hrobů starších 15 let bylo v té době 210. Vzhledem k velikému počtu hrobů byla malá plocha hřbitova využívána co ne nejúsporněji. Hřbitovní chodník o šířce 1,5 metru, vedl pouze po obvodu kostelní zdi a vedly k němu dvě úzké cestičky od hřbitovních bran. Pokud se někdo chtěl dostat k hrobu, nezbylo mu nic jiného než procházet úzkými prostory mezi jinými hroby. Přesto tento hřbitov vydržel po celou dobu historie obce až do roku 1935, kdy byly tlaky na jeho zrušení neuprosně veliké.

Přestože se nesmírným úsilím vyvíjeným tehdejšímu farářem Bendlem podařilo zrušení hřbitova o deset let odložit, tak argumenty proti němu byly neúprosné. Největším důvodem bylo asi rozšíření okresní silnice a blízkost obecné školy včetně bytu řídícího učitele. Dnes již nepoužívaná zasypaná studna pro školu se nacházela pouze sedm metrů od kostelní zdi.3Největším argument ke zrušení hřbitova byla blízkost městského vodovodu, jehož studny jsou dodnes umístěny 80 metrů pod terénem bývalého hřbitova. Vzhledem k velikému seskupení hrobů na malém prostoru docházelo k povrchovým splachům organický látek, jež zasáhly obecní studně. Z toho důvodu byl mezi rokem 1880 až 1929 vysoký počet obyvatel nakažených břišním tyfem. Počet nakažených se rapidně snížil po asanaci studní v roce 1929. Tím byl osud obecní hřbitova v Kostelci definitivně zpečetěn.

Pro zajímavost na místě tohoto hřbitova se pravděpodobně od října roku 1778, nacházel hromadný hrob rakouských a pruských vojáků, kteří padli v bojích odehrávajících se v lesích nad Kostelcem.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovského rodáka Thomase Emanuela Petera zná celý svět

Z konce 18 století a začátku 19 století známe dvě veduty města Krnova nakreslené a ryté do mědi pro tisk tovaryšských listů krnovských cechů. Dnes bych se chtěl zmínit o té starší z nich.

Tuto vedutu pořídil neznámý mědirytec jménem „SANDER“, který ke svému jménu, jímž signoval rytinu, nepřipojil, jak bývalo běžně zvykem své křestní jméno, ale jen značku SCULP tzv. vyryl. Jméno autora není na rytině uvedeno, ale byl jím nepochybně autor sám.

Na vedutě je zobrazen pohled na město Krnov, sevřené ještě pevným pásem hradeb, které byly bourány až o sedmdesát let později. Vyobrazení města si rytec poněkud zjednodušil. V opevnění znázornil pouze jedinou baštu a na Cvilíně vyryl kostel, vedle něho šenk, ale na Mariánskou osadu zapomněl. Spíše pravděpodobné ale je, že rytina byla pořízena před rokem 1795, kdy ještě Mariánská osada nebyla založena. Na druhou veduta nevznikla před rokem 1765 protože jsou na ní vyobrazeny dvě věže Minoritského kláštera, které byly vystavěny v témže roce. Velikost veduty je 38 x 8,5 cm.

Vzhledem k tomu že tato veduta byla zhotovena pro tovaryšské vandrovní knížky je pod rytinou umístěn formulář, který již na výše uvedeném obrázku není vidět. Ve formuláři jsou vyobrazeny čtyři kolonky. V první je uvedeno jméno tovaryše, ve druhé popis jeho osoby, ve třeti doba jeho práce vykonávané v městě a poslední jsou uvedeny podpisy cechmistrů. Formuláře tohoto typu byly byly využívány a vydávány krnovskými cechy ještě v roce 1821. Zatím nejstarší doložený  tovaryšský list vystavený s touto vedutou známe až z 24. května 1817 vydaný zednickým cechem Emanuelovi Peterovi.

Krnovský  rodák  EMANUEL THOMAS PETER je celkem zajímavá osobnost.  Narodil se v Krnově v roce 1799 a jak je výše uvedeno 24. května 1817 složil v Krnově tovaryšské zkoušky v zednickém cechu. Po zkouškách vzal vandrovní knížku a vyrazil do Vídně, kde se hned od roku 1818 přihlásil na Vídeňskou akademii výtvarných umění. Tam se mu podařilo studovat pod vedením nejznámějšího rakouského  malíře miniatur Moritze Daffingera, jenž proslul více než tisícem miniatur provedených převážně na slonových kostech. Moritz Daffinger byl natolik známý, že jeho podobizna byla znázorněna i na rakouských bankovkách.

 Krnovský tovaryš Emanuel Peter se neustále snažil napodobit práci svého učitele až docílil toho že jednotlivé miniatury od učitele a jeho žáka nešly rozeznat, kdo kterou vlastně maloval. Mezi lety 1830 – 1850 se Emanuel Peter stává vedoucí osobností malířů miniatur v Rakousku Uhersku. Dnes jsou jho díla zvláště ceněny na světových aukcích.  Na internetu stačí zadat jeho jméno a objeví se před vámi stovky nádherných miniatur jejichž ceny se počítaji od několika stovek až desetitísíce eur.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Obraz Fritze Raidy v krabici od pizzy

Na konci měsíce ledna to již bude sedm let, kdy jsem si v jednom deštivém odpoledni otevřel aukční  server Ebay. Prohlédl jsem si vystavovávané pohlednice Krnova, mezi kterými mne žádná nezaujala. Poté jsem  ve vyhledávači této aukční sině začal zadávat jména známých krnovských osobností.Nečekal jsem žádnou odezvu, vlastně ani žádná nebyla. Až ve chvíli, kdy jsem  zadal jméno předválečného krnovského malíře Fritze Raidy  se najednou  přede mnou  objevila půvabná olejomalba  Krnova malovaná v první čtvrtině minulého století. Do konce této aukce zbývalo sedm dní a byla tam stále vyvolávací cena 30 euro. Bylo zde totiž uvedeno pouze jméno Fritz Raida a nebyla tam žádná zmínka o městě Krnov. Proto také ten obraz odolával vysokému zájmu sběratelů a překupníků, kteří mají vysoký zájem o vše, co se týká Krnova.

Nebudu popisovat moji netrpělivost ,ale nakonec se mi podařilo obraz vydražit za vyvolávací cenu a následný týden jsem přebíral zásilku od poštovního doručovatele. Očekával jsem veliký balík, ale obraz byl zabalen jen do krabice  od pizzy, do které se pohodlně vešel. Po vybalení se přede mnou objevila olejomalba s krajinou  a řekou Zlatou Opavicí, na pozadí s vyobrazeným městem Krnovem nad kterým se vypíná vrch Cvilín. Plátno obrazu je zašlé a znečištěné. Bílé obláčky nad Krnovem se vlivem prachu a dlouhých let změnily v pošmourné mraky,  rám obrazu seschnul a v rozích se rozjíždí rozklížené spoje. Přesto rám odmítám nechat opravit a plátno vyčistit.

 Když se na něho zadívám, vyvstává mi v představách rok 1946, kdy si některá německá  rodina  v Krnově tento obraz balí a ukládá do zavazadla, jenž nesmělo mít s veškerým majetkem více než 30 kilogramů na osobu  a odchází směrem k nádraží. Kde potom asi tento obraz visel a u koho vyvolával vzpomínky na rodné bydliště? Tyto obrázky zůstanou již asi neodpovězeny. Původní majitel obrazu pravděpodobně zemřel a potomci, kteří již ke Krnovu žádný vztah neměli, dali obraz do internetové aukce. Ten se opět po více než  sedmdeátiletech vrátil opět do Krnova.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Altvaterturm fenster 1912

Nevím jestli již někde byla zveřejněna fotografie okna umístěného na staré rozhledně na Pradědu. Podařilo se mi ji objevit v Jägerndorf Heimetbrief z roku 1953. Není uveden žádný popis – pouze dodatek, že se jedná o fotografii okna z rozhledny na Pradědu.Pokud dá někdo do komentáře překlad nápisu, tak aby dával smysl budu rád.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Prasečí válka v roce 1906

To že první světová válka, která zasáhla kontinenty Evropy, Afriky i Asie začala v roce 1914  měsíc po atentátu na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘ Este v Srbském Sarajevu ví asi každý z nás.

Málokdo ale ví, že předzvěstí již byla Prasečí válka mezi Srbskem a Rakouskem Uherskem, která vypukla již v roce 1906 a skončila v roce 1908. Důvod byl jednoduchý. Srbové se rozhodli v roce 1905  odebírat vojenské střelivo nikoliv z Rakouska, ale z Francie. Na protest Rakousko-Uhersko vypovědělo V roce 1906 smlouvy o vzájemném obchodu se Srbskem, což těžce poškodilo tamní produkci vepřů, kteří se již po desítky let chovali v Srbsku hlavně pro rakouské odběratele. Srbové na oplátku zmrazili veškerý dovoz na průmyslové výrobky a stroje z Rakouska. Následně našlo Srbsko nové trhy v Německu, což se Rakouska bolestivě dotklo. Ztráta srbského zdroje dovozu prasat se projevila na rostoucích cenách masa, kterého byl rázem nedostatek. Toho využili také místní dodavatelé masa , kteří začali ceny masa zvedat vzhůru.

Proč o tom ale píši?

V krnovských novinách byl  v roce 1906 zveřejněn článek “ Krnovský upír „, jenž pojednával o místním řezníku, který nevídaným způsobem zdražil cenu masa. Název článku i jeho text způsobil, že maso si u něho přestali nakupovat nejen zaměstnanci továren, ale i střední třída obyvatel. Marně se snažil  úslužně vysvětlovat, že zvýšení cen nařídila nejen císařská kancelář ale i  že jsou následkem  vysokých  cen dodavatelů dobytka. Situace dospěla až tak daleko, že městská rada byla nucena zaslat tehdejšímu ministru zemědělství, jenž byl původem německé národnosti, petici s požadavkem na zrušení zákazu dovozu vepřového – popřípadě dovoz masa z Uherska. Situace se zklidnila na krátkou dobu až v roce 1908, kdy byla celní válka mezi Rakouskem a Srbskem ukončena.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář