Ruská Rata u Krnova aneb nevyplácí se nevěřit pamětníkům

Letos v lednu je to již osm let, kdy jsem měl besedu o letectví v domě u Synagogy. Byla to chvíle na kterou nikdy nezapomenu. Během večera při prezentaci havarovaného bombardéru Liberator  v blízkosti Skrochovic se přihlásil pán který měl přes  devadesát let se slovy , že tu havarii  letounu viděl, protože sekal na protější louce trávu. A tak jsem se poprvé setkal s panem Schreirem. Ale o to až někdy jindy.

Po besedě uplynulo několik dní a najednou mi zazvonil večer doma telefon. Volal nějaký pán  z Brantic. Po chvilce hovoru se mě zeptal, jestli  by mě zajímalo, že ví kde v blízkosti Krnova havaroval během války ruský  letoun Rata. To mě samozřejmě zaujalo a tak jsem ho druhý den navštívil. Ve dveřích domku mě přivítal vitální důchodce pan Nálepa. Řeč se stočila na   Legionářskou historii i na dobu , kdy se v roce 1945 přistěhoval se svými rodiči  do Krnova. Otec pana Nálepy byl příslušník finanční stráže, která měla sídlo v domě na Bližčické ulici. Tam právě coby 12-letý kluk objevil na poli před domem artefakty ze střeleného letadla. Také se mi zmínil o památníčku u domu sestaveného z dílů sestřeleného letadla.                                                                                                                        Když jsem přišel domů, začal jsem nad rozhovorem přemýšlet. Ruská Rata sestřelená u Krnova? Vždyť je to přece archaický stroj. Ten by přece v roce 1945 neměl nad Krnovem co dělat. Tehdy jsem ale nevěděl, že zadní část letadla Rata, která zůstala po havárii jedná nepoškozená je velmi podobná stíhacímu bombardéru IL2 Šturmovik.

V následujícim dni jsem se vybaven detektorem vypravil na místo pole u Bližčické ulice. Místo. Přes usilovné hledání se mi žádné artefakty nepodařil o dohledat. Asi byla chyba, že jsem neuměl překonat nepříjemný pocit hledat přímo před obytným domem. Po skončení hledání jsem zaslal nákres mapky mému kolegovi a uznávanému znalci havarovaných letadel během válečných lat Petrovi Sikorovi.

Byla velká chyba, že jsem se nezakousnul víc, asi stačilo znovu navštívit pana Nálepu v Branticích dovézt ho přímo k místu dopadu. Bohužel pro mě jsem si vždy jen vzpomněl když jsem jel okolo,že tam letadlo možná je.

O té doby uplynulo osm let. Když jsem se vrátil v loňském roce v srpnu do Krnova z dovolené první co jsem se dověděl že letadlo bylo nalezeno. Jen o pouhých 30 metrů dále než jsem hledal. Nebyla to Rata ale Šturmovik. Hlínou zahrnutý motor  jen 30 centimetrů pod ornicí. Dohledáno  Klubem letecké archeologie v Suchdolu nad Odrou na základě za přispění pan Nálepy.

 

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zvon který je je o 274 let starší než kostel.

Pokud by jste hledali nejstarší zvon v našem regionu, tak s překvapením zjistíte, že nejstarší zvon v našem regionu není v Krnově nebo v Bruntále, ale je zavěšen v kostele Kostel Navštívení Panny Marie v Pitárném. Obec Pitárné (německy Pittarn)            je část obce Vysoká v Okresu Bruntál.

Na okraji obce , v které žilo před 150 lety téměř 1000 obyvatel  a k dnešnímu dni již pouze 1/10 tohoto počtu, stojí kostel Kostel Navštívení Panny Marie. Tento kostel byl postaven v roce 1773. Uvnitř věže je ale zavěšen zvon nazývany Vaclav, který byl odlit již v roce 1499 neznámým zvonařem. Jeho průměr je 88 cm a má váhu 450 kilogramů. Tento zvon přežil dvě těžké období světových válek, kdy byly zvony rekvírovány a odebírány pro vojenské účely. Vyjímku tvořily pouze malé zvony (umíráčky) a zvony které byly vyrobeny před rokem 1600. Na Osoblažsku se dochovalo pouze 11 nejstarších zvonů.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Podzemní chodby – aneb víte co je v Krnově pod vámi ?

Krnov prosinec 1941

Při výkopu v blízkosti poštovní budovy na náměstí Minoritů narazili kopáči, kteří zde v předešlých dnech pracovali  na dvě rozměrné podzemní chodby. Tyto chodby vedou  směrem od jihovýchodu  až k budově s popisným číslem 13.  Od poštovní budovy se dá předpokládat směr k čerpací stanici na Minoritském náměstí.Nalezená chodba je více než čtyři metry široká a je na obou koncích z dřívější doby přehrazena. Nalezená chodba je částečně zatopena vodou. Dá se předpokládat, že tato chodba náležela k Opavské bráně . která zde na tomto místě stávala a byla rozbořena v dubnu roku 1831. Myšlenku některých občanů o chodbě vedoucí z města k hradu Šelenburk musíme vyloučit. Opavská brána vedla od západní zdi k dnešní říšské budově banky k severní zdi nynější pošty..

V roce 1940  byl proti evangelického kostela  taktéž objeveno mohutné sklepení, jehož pokračování bylo přehrazeno následkem vybudované silnice z města Krnova směrem na Albrechtice.

(Volný překlad  z připisu krnovské kroniky z roku 1941)

Pokud tedy budete procházet v úseku mezi hlavní poštou a Komeční bankou tak se dá předpokládat, že někde pod Vámi je stále část podzemní chodby. Odkud a kam vedla nevíme.                                                                                                                                      Vzhledem k tomu, že v těchto místech stávala výstavní Opavská brána, lze tedy předpokládat, že byla součástí této stavby. Také se v blízkosti nachází Minoritský klášter s kostelem. Jisté je že směr chodby  by protínal hradební příkop a následně řeka. Je docela možné, že tato chodba sloužilo jako úniková cesta pro oblehnuté město. Také mohla být součástí kláštera, anebo se jednoduše používala k uskladnění potravin, jako například v Jihlavě. Zajímavé je, že se na tuto chodbu narazilo naposledy při výkopech v roce 1941. Jak to tedy s podzemní chodbou procházející Krnovem bude ukáže asi čas.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zapomenutá mina zabíjela sedm let po válce

O nálezech válečné munice čteme v policejních zprávách každý měsíc. Většinou to končí šťastně: výbušninu odvezl pyrotechnik a nikomu se nic nestalo. Přesto jsou známy i případy, kdy výbušnina zabíjela dlouho po válce.

V poválečném Krnově se taková tragédie naposledy odehrála 7. července 1952, v letošním roce uplyne od této události již 66 let.

Ten den začal idylicky. Dva osmiletí hoši byli celí šťastní, že se mohou společně s dospělými na krnovském předměstí povozit na traktoru s fekální cisternou. Traktor se zrovna vytáčel na poli poblíž dnešní ulice Na Nivě, když dětský smích ukončila detonace. Cisterna najela na minu.

Hoch Vladimír Vymazal zahynul krátce poté, co se ho podařilo dopravit do nemocnice. Jeho kamarád Ladislav Weiss byl velmi těžce raněn, ale přežil. Těžce zraněný byl traktorista i další muž, který následkům zranění podlehl asi měsíc po výbuchu.

Ladislav Weiss se ve zdraví dožil důchodu, přestože od dětství měl v tělě plno kovových střepin. Na 7. červenec 1952 nikdy nezapomněl.

O své vzpomínky se Ladislav Weiss podělil s veřejností prostřednictvím krnovského projektu Dětská televize, která před sedmi lety zaznamenala jeho vyprávění.

„Stalo se to na začátku prázdnin. Zrovna vyváželi močůvku z kolonie, a šofér nám dovolil povozit se s ním. Vždycky brali na projížďku děti po dvou. Jeden seděl vzadu na traktoru a druhý na fekálním voze,“ vzpomínal Ladislav Weiss před kamerou Dětské televize na dobu, kdy mu bylo osm let.

Traktor přes minu přejel, ale vybuchla pod fekální bečkou. „Když jsem se po výbuchu vzpamatoval, byl jsem vražený pod volant. Uvědomil jsem si, že mě překračuje šofér. Udělal sotva dva kroky a spadl. Viděl jsem, že má úplně roztrhané záda.

Nějak jsem dokázal vylézt z traktoru a instinktivně jsem utíkal domů. Byl na mě hrozný pohled, jak krvácím. Potkal jsem jednu paní, která hned omdlela. Druhá se snažila mluvit se mnou, ale já jsem utíkal až domů.

Doma ale nikdo nebyl. Zapomněl jsem, že máma byla na borůvkách a táta na zdravotnickém školení v železničních opravnách, v ŽOSce,“ vybavil si Ladislav Weiss osudové okamžiky do všech detailů.

S proraženou krční tepnou ještě doběhl k sousedům. Krev z něj stříkala takovým způsobem, že sousedi museli znovu vymalovat. „Pro mě se podařilo sehnat sanitku. Svědci výbuchu pak někde na Albrechtické ulici zastavili poštovní auto, aby zbývající zraněné odvezlo do nemocnice.

Ihned mi nasadili transfuze a šel jsem na operační sál, aby mi zašili tepnu. Pak mě poslali na oční, kde mi primář vytáhl z pravého oka sedm střepin. Protože jsem byl také strašně popálený, naložili mě celého do vazeliny,“ popsal svá těžká zranění Ladislav Weiss.

Na hranici mezi životem a smrtí ležel v nemocnici půldruhého měsíce. Další rok pomalu s holí zkoušel chůzi. „Celou pravou stranu těla jsem měl místo  vedle místa probitou železem. Ještě dnes, když jdu třeba na rentgen plic, tak mi do lékařské zprávy píšou nález kovových předmětů. Ucho mám od toho železa uvnitř namodralé.

Na letišti při kontrole bych určitě na detektoru pískal,“ dodal Ladislav Weiss, který nikdy nezapomene na kamaráda, svého vrstevníka Láďu Vymazala, který po výbuchu zemřel. „Láďu jsem znal dobře. Já jsem bydlel na ulici Pod kopcem a on kousek od nás v ulici Na nivě. Hráli jsme si spolu každý den,“ dodal Weiss.

Mina, skrytá kousek v zemi, ležela hned u rodinných domků. Dnes už na tom místě stojí další dům. Těžko říct kdo a proč výbušninu nastražil právě sem.

Rodina tragicky zesnulého Vladimíra Vymazala se přistěhovala do Krnova v květnu 1945. Krátce před osudným výbuchem si užili začátek prázdnin na výletě v Praze. Své vzpomínky poskytla Dětské televizi také maminka Ládi Vymazala.

„Věděla jsem, že si kluci šli hrát s traktoristou. Že se stalo něco strašného mi došlo, když jsem uslyšela venku někoho zoufale křičet. Byl to Láďa Weiss. Vyběhla jsem ven a viděla Ládíčka, jak běžel kolem celý od krve. Řekl mi jen, že běží domů, tak jsem utíkala na pole zjistit, co se stalo. Na místě neštěstí už byl lékař, doktor Jurečka, a obvazoval raněné.

Chlapi, co stáli okolo, ještě říkali: vemte ji pryč, aby to neviděla. Stejně jsem zahlédla jak synek leží na zemi. Prý pak někde sehnali poštovní auto na převoz do nemocnice, když se nemohli dočkat sanitky,“ vzpomínala také maminka Vladimíra Vymazala jak prožívala neštěstí.

V nemocnici zpočátku rodině Vymazalových dávali naději, ale pak operace ukázala skutečný rozsah devastace plic. „Chlapec dostal něco jako poúrazový šok a za chvíli umřel. Dodnes ho pořád vidím. Jak se narodil, jak začal chodit a mluvit, i to neštěstí, když mu bylo osm,“ uzavřela vyprávění maminka.

Příbuzní Vymazalových dostali současně pozdrav z výletu, že všichni šťastně vrátili z Prahy a těší se na prázdniny, a také smuteční oznámení, že Láďa umřel a kdy má pohřeb.

Článek  napsal můj kamarád František Kuba a poprvé byl uveřejněn v Regionu 22.07.2009.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Seznam padlých během WWII v obci Valštejn

V roce 1933 Adolf Hitler  poprvé vystoupil před veřejností v berlínském Sportovním paláci.Tehdy pronesl smířlivý projev ve kterém, zaznělo

„Jsem skálopevně přesvědčen, že přece jen přijde hodina, kdy miliony těch, kdo nás dnes proklínají, se postaví za nás a s námi pak uvítají společně vytvořenou, pracně vybojovanou a trpce nabytou novou Německou říši. Říši velikosti, cti a síly, říši velkoleposti a spravedlnosti.“

„Je to víra v náš národ, která nás, malé lidi, učinila velikými, která nás chudé lidi, učinila bohatými, která nás, lidi kolísající, zbabělé a bojácné učinila statečnými a odvážnými. Tato víra dala nám bloudícím prohlédnout a spojila nás.“

Uplynulo ale pouhých 12 let a sen o nové Německé říši se rázem rozplynul.

Nedávno jsem procházel Krnovské domovské listy vycházejicí v komunitě odsunutých  Němců. V jednom čísle z roku 1953 jsem uviděl seznam padlých a nezvěstných v obci Valštejn během 2. světové války.                                                                                                      Obec Valštejn v blízkosti Hynčic není nijak velká. Při sčítání obyvatelstva 17.května 1939 v ní žilo ve 154 domech  494 obyvatel. Z toho bylo 241 mužské populace. Od tohoto množství odečteme chlapce  do 6 let v počtu 24, dále chlapce od 6 do 14 let v počtu 44 , chlapce od 14 let – 18 let v počtu 20  a muže nad 65 let v počtu 24. Matematicky tedy dojdeme k počtu mužů v produktivním věku mezi 18 a 65 lety.  Tedy v roce 1939 žilo ve Valštejně 129 mužů v produktivním věku. Během války padlo celkem 35 mužů z Valštejna. Tedy každý čtvrtý.

Prohlédli jste si seznam ? Všimli jste si prvních tří jmen?Ti bratři z Valštejnského mlýna na čísle popisném 49. Tento mlýn již ale  nestojí. Nenajdete již ani rybník, který stál vedle mlýna. Stavení bylo rozbořeno během roku 1946. Nejmladší z bratrů padl při obranných bojích proti Rudé Armádě v srpnu 1944 v Rumunsku. Bylo mu něco málo přes 19 let.  Nejstarší z bratrů Gustav  padl ve věku  25 let při bojích v Itálii v listopadu 1944. Prostřední z bratrů umírá v dubnu 1945 někde na Moravě. Na mlýně ve Valštejně zůstal jen  majitel mlýna Rudolf – otec tří bratrů . Tragedie ale pokračuje dál v Pondělí 06.08.1945 umírá tragicky Hilde Heinischová ve věku 11 let. Přes všechno utrpení mlynář Rudolf  podporuje penězi a potravinami ostatní obyvatele Valštejna.  26. října následuje další z prohlídek mlýna. Stavení již zůstává prázdné bez jakékoliv cennosti. Toho dne zmizel majitel mlýna Rudolf Heinisch. Nikdo neví kde je. Do obce přichází nařízení  ve kterém se sděluje, pokud se mlynář neobjeví budou všichni obyvatelé přesunuti do sběrného tábora v Krnově. Situace se postupně uklidňuje. Nic již ale nezabrání odsunu obyvatel Valštejna.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zlaté Hory nádražní jídelní lístek z roku1896

Dne 31.října 1896 vyjel poprvé smíšený vlak ze Zlatých Hor do Mikulovic. Trať měřila pouhých 8,6 km a její výstavba začala v roce 1895. Slavnostní zahájení bylo plánováno na 1. října 1896, ale z provozních důvodů vyjel vlak až 31. října 1896. První jízdy se zúčastnil tehdejší prezident obchodní a živnostenské komory ve Slezsku pan Lenach. Obyvatelé města byli vyzváni k účasti na oslavách a k výzdobě domů vlajkami. Ještě v ten samý den zahájil běžný provoz na lokální trati smíšený vlak.Nejhorlivějšími zastánci výstavby byli  místní podnikatelé – nová trať měla zajistit nejen rozvoj průmyslu, ale také otevřít celou oblast cestovnímu ruchu. Největším problémem při stavbě byly finance, neboť k výstavbě dráhy se mohlo přistoupit až po jejich shromáždění. Na stavbu se proto skládali všichni zainteresovaní – místní průmyslníci,obchodníci, majitelé hotelů a sanatoria, ale třeba i farář nebo lékarník. Tomu musely odpovídat při slavnostním otevření i chody hostiny, aby si přišli všichni na své. Ke štice, zajíci i pečené kachně byla nabídnuta hojnost vína a šampaňského.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Je na radnici schovaná pamětní deska k návštěvě císaře?

Při jedné návštěvě archivu v Krnově se mi podařilo nalézt skicu pamětní desky upomínající návštěvu císaře France Josefa v Krnově. Nápis na desce připomíná návštěvu císaře v Krnově 23.řijna roku 1880. V témže roce oslavil panovník trůnu taktéž kulaté jubileum od narození 50 let.
Všechny tyto památníky připomínající dobu Rakouska Uherska musely být po vzniku samostatného Československa v roce  1918 odstraněny.Většina z nich již byla odstraněna v prvních porevolučních dnech. V Krnově se jednalo zejména o jezdeckou sochu císaře France Josefa I.na náměstí a sochu Josefa II. v městském parku. Menší památníky a pamětní desky byly odstraněny v průběhu dalšího roku. S výjimkou památníků padlých vojáků během první světové války, nesměl být zachován jedinou symbol připomínající 1.světovou válku anebo majestát císaře.  Tato situace došla až tak daleko, že ze stěn v domech  musely být sundány i malé obrázky císaře, nebo Rakouskou monarchii. Do dnešních dnů je zachován v archivu města zápis, kdy majitelka obecního domu odmítá sundat záclony v oknech, na kterých je vyobrazena císařská koruna. Samozřejmě toto nařízení se nesetkalo s pochopením s převážně německým obyvatelstvem bydlícím v Krnově.

Ale abych se vrátil ke skice pamětní desky. Po návratu z archivu domů jsem nad fotografii návrhu pamětní desky přemýšlet. Kde asi na radnici byla uložena? Půjde to místo najít? Nakonec mi to nedalo a vydal jsem se radnici navštívit. Místo kde byla deska umístěna jsem ani dlouho hledat nemusel. Jedná se přímo o vstupní vestibul před schody, hned za vstupními dveřmi. Niky, kde mohla být umístěny jsou dvě. Na pravé straně je sice překryta informační tabulí, na levé straně je utopena. První věc , která mě zarazila, že výklenek v obou nikách není utopen,ale ční ze stěny ven. Tady se přímo nabízí otázka . Je to stěna , ze které byla pamětní deska sundána, anebo se jedná o zazděný výklenek. Asi by stačil  u každé niky udělat vrt pro sondu. Ale to už nechám ať si s tím nějak naloží vedení naší radnice.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

140 let od odhalení Kudlichgrotte v Krnově

V letošním uplyne již 140 let od odhalení nově postavené Grotty Hanse Kudlicha (Kudlichgrotte). Ta byla postavena v Krnovském parku jako romantizující prvek.           Ptáte se? Co je to vlastně ta Grotta? Jednoduchá odpověď. Uměle postavená jeskyně.

V blízkosti sochy Josefa II.,která stála na místě ,kde je dnes umístěna socha Bedřicha Smetany přibyl další pomník, i když poněkud netradiční. Šlo o Grottu, uměle postavenou jeskyni opatřenou pamětní deskou s nápisem.

Dem Bauernbefreier Hans Kudlich errichtet am 24. september 1888         (Hansu Kudlichovi osvoboditeli sedláků věnováno 24. září 188)  

Kudlichova jeskyně byla zřízena při příležitosti 40. výročí zrušení poddanského poměru a všech závazků a povinností z něj vyplývajících. Slavnostnímu otevření byl vedle politické reprezentace přítomen i sám Hans Kudlich předkladatel příslušného návrhu zákona z roku 1848. Grotta se nacházela v blízkosti pomníku císaře Josefa II., ale svým charakterem představovala odlišný typ pomníku, jak dokládá i fotografie. Jedná se o postavenou skalku, z které pryští pramen vody stékající do malého jezírka.Samotná skalka byla postavená ze tří druhů kamenů. Základem byla žula pocházející z pískovny v polích u Chářové (a), čedič byl dovezen z Krásných louček (b) a pískovec  byl vytěžen v takzvaném místě Baderspiel na Cvilíně (c).  Na přiložené fografii jsou jednotlivé kameny podle druhu označeny písmeny (a)(b)(c). Takže ještě v dnešních dnech lze každý kámen rozházený vedle současného hřiště dohledat a dosadit na místo , kde byl ve skalce v roce 1888 uložen. Skalka byla navíc osázena horskými bylinami.

Krnovský a Úvalenský pomník nebyl v Českých zemích jediný. Počet odhalených  pomníků Hanse Kudlicha ve městech a obcích se blížil k číslu 100.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovské komíny

Krnov – staré průmyslové město, přezdívané město věží se v období mezi světovými válkami nazývalo město komínů. Tito majestatní velikáni se tyčili vedle každé továrny ležící v aglomeraci města a povýšeně vzhlíželi na spousty menších komínů vystupujících z domů drobných živnostníků i obyvatel města. Jejich siluety se k dnešním dnům dochovaly pouze na několika omšelých pohlednicích.

Výstavba těchto komínů ve městě podléhala spoustě bezpečnostním požárním nařízením a povolením. Přesto často docházelo zejména ve středu města k situacím, kdy stojící komíny vyvolávaly nesváry mezi váženými občany města. Jeden tento spor je níže nastíněn

Stížnost z roku 1931 podaná Aloisem Riedlem na hlavní strážnici bezpečnosti v Krnově.

Dne 23. října 1931 oznámil na hlavní strážnici obchodník s modním zbožím Josef Hornig, bytem v Krnově Radniční ulice číslo 1, že následkem čištění komínu téhož dne o 8.30 hod.u pekaře Beiera na Vysoké straně č.3 v Krnově, napadaly do jeho výkladní skříně saze a pošpinily tam se nacházející se nové látky jejichž škodu pošpiněním nemůže udati. Šetřením na místě u pekaře Beiera  provedené strážníkem strážníkem Vladimírem Fajkusem bylo zjištěno, že v kritickou dobu čistil komín úředně schválený kominický zástupce Alois Riedel, bytem v Krnově na Gőbelgasse číslo 8. Toto čištění bylo provedeno při silném větru což bylo příčinou, že saze napadaly do uzavřené výkladní skříně Josefa Horniga. Pekařský mistr Beier, který byl v případě vyslechnut udal, že se podobný případ již opakoval a že padání sazí nelze zabránit i když se čistění provádí při topení nebo vyhaslé peci. Dále Beier udává- že komín je nedávno přestavěn podle nového vzoru.

Kominický zástupce  Alois Riedel na předmětný dotaz udal strážníku Fajkusovi, že nemůže žádným způsobem padání sazí zameziti, a že je zvyklý čisti komíny při slabém i silném větru.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Automobil Heinricha Kandlera v roce 1918

V jednom v předchozích příspěvků jsem se zmínil o prvním automobilu v Krnově, který vlastnil majitel mlýna na Benešovské ulici Gustav Kandler. Dnes bych se chtěl zmínit  o automobilu jeho syna Heinricha Kandlera. Ten se narodil  v roce 1881, když bylo jeho otci 29 let. Jeho otec si pořizoval první automobil v Krnově v roce 1906 ve věku 54 let.

Jeho syn Heinrich má v roce 1918 Hejtmanství sídlícím v Krnově zaregistrován vůz OPEL 24 PS (Torpedo) .  Ten se ale vyráběl pouze do roku 1912. Jeho cena se pohybovala v tom roce mez 12 – 16 000 markami. S ohledem na tehdejší dobu je tedy pravděpodobné, že syn Gustava Kandlera vůz pořizoval ještě před nebo na začátku světové války a teprve v roce 1918 pro něj získal registraci.

Po ukončení války , kdy bylo Německo poraženo, se trh osobních automobilů rozvíjel jen pozvolna. S ohledem na válečné repatriace byla po válce v této zemi neuvěřitelná inflace. Jestliže se před válku dal za 15 000 marek zakoupit automobil, tak za ty samé peníze jste v roce 1923 zakoupili 3 svazky mrkve anebo  2 libry másla. (necelý kilogram). Na druhou stranu Kandlerové jako majitelé parního mlýna měli během světové války velmi vysoké zisky.

Ale zpět k automobilu: Automobil 15/24 PS byl automobil vyšší třídy. Měl dva bloky motoru po dvou válcích s celkových objemem 3,7 litru. Rám automobilu byl U – profilů a karoserie na něm uložená byla odpružena pomocí listových per. Brzdy vozidla nepůsobily na kola, ale na kloubový hřídel  vedoucí od převodovky k zadní nápravě. Na kola zadní nápravy působila pouze ruční brzda. Vozidlo poháněl čtyřválcový motor. Palivo benzin – popřípadě petrolej.  Délka automobilu byla pět metrů a jeho váha připraveného k jízdě byla 950 kg.

 

 

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář