Výlet kousek za Krnov

Bylo zde před válku 39 koní, 235 skotu a 12 koz. Ve vesnici byl větrný mlýn.

Dnes jsem se vydal na malý výlet do blízké vesnice , jejíž první domy stojí hned za hraniční čárou  s Polskem. V Polsku má název Cieremicice, němci ji říkali Türmitz, česky Trmanice. Každý Krnovák ji zná spíše z návštěvy místního zahradnictví.

První zmínka o Tmanicích je již z roku 1377 , v roce 1385 byla ves prodána městu Krnov pod které spadala až do roku 1742, kdy byla hranicí mezi Slezskem a Pruskem rozdělena. Vroce 1783 zde žilo 190 obyvatel. Přestože v roce 1830 zde umřelo na choleru  70 obyvatel , již v roce 1855 stoupnul počet obyvatel na číslo 440 a v roce 1929 na 465. V dnešní době zde žije necelých 70 obyvatel.

Pomalu procházím vesnicí. Zapadající slunce již milosrdně skrývalo popraskané cihlové zdivo starých domů na kterých lze ještě vidět stopy po bojích při osvobozování v březnu 1945. Míjím budovu osiřelé původní školy. Ta zde stojí již od roku 1820. V roce 1865 zde docházelo 93 dětí. Během bojů v březnu 1945 zde byli ukládáni ranění i mrtví němečtí vojáci.  Ještě v roce 1946 zde bylo možné vidět  na podlaze astěnách  a stěnách plno krevních skrvn mrtvých vojáků. V roce 1950 byla postavena nová škola v blízkých Petrovicích a místní škola byla uzavřena. Byla zde i mateřská školka, která stála na levé straně cesty pod hřbitovem. Ta byla ale v padesátých letech zbořena.

Škola ale není můj hlavní cíl cesty. Na okraji vsi vystupuji vzhůru do polí. Pře horizontem  zastavuji. Zapadající slunce zlatým svitem osvětluje louku na které se stalo v květnu 1948 tragické neštěstí. Byla neděle 2.května . Dvě kamarádky Janna a Zofia vyvádějí dvě krávy na pastvu. Byl jasný slunečný den. Ani jedna netuší , že se blíží k německé nášlapné mině, která zde zůstala ještě tři roky po válce. Záblesk a tma. Patnáctiletá Zofia Block umírá na místě, pro Janinu Kowurkowskou přijíždí sanitka, převáží ji do krnovské nemocnice, kde ale také při operaci  umírá. Sestupuji k cestě a stoupám k malému hřbitovu , kde mají obě dívky hrob. Na hřbitově míjím kapli která zde byla vystavěna před válkou. Na levé straně centrálního kříže hřbitova z roku 1904 je hrob obou dívek. Rozhlížím se po hřbitově. Všechny staré německé hroby jsou odstraněny a tento hrob je evidentně nejstarší na hřbitově. Je odtud výhled na vrch Cvilína.

Začíná se stmívat  a já pomalu scházím dolů.

Rubriky: Procházka Krnovem | 1 komentář

Kde bylo pořízeno foto?

Přiznám se s touto fotografii si nevím rady. Co se dá o tomto snímku zjistit. Byl focen v Krnově v zimě 1914 , takže je přesně 105 let starý. Obraz města se ale podstatně změnil. Pomůže někdo s tím , kde byl pořízen tento snímek?

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovské nákolníky

Jsou místa, kde procházíte tisíckrát. Znáte každý schod, každou kostku a díru v dlažbě. Víte, kudy teče po zimě  voda, kde se tvoří kaluže a kde opadává omítka..
Málokdo si ale všimne nákolníků na rozích vjezdů, které  původně zajišťovaly, aby kočáry a další povozy neodíraly rohy budov a portálů. Dnes již neuslyšíte práskání biče, pravidelné klapání koňských podkov a vrzání loukoťových kol, neuvidíte vozku sedícího na kozlíku vozu či kočáru, ani děti  pobíhající za spřežením.Dnes už sice nárožní kameny neplní svoji funkci, ale zůstávají jako němí svědci historie. Nejlépe je znají mísní psi kteří se u nich zastavují a pravidelně je kropí.

Nárožáky, jak se jim také občas slangově říká, byly vsazovány do základů nároží domů a vstupních portálů. Jako materiál byl použit většinou místně dobře dostupný kámen – což byla u nás převážně žula. Nárožní kameny byly 30 – 80 centimetrů vysoké a měly nejčastěji kónický tvar.Jsou zpravidla staré stejně jako domy, do kterých jsou vsazeny.Tyto  kameny sice chránily budovy, byly však současně příčinou havárií kočárů a vozů.  Na území našeho města se s nárožními a odrazovými kamenymůžeme setkat při troše pozornosti  na několika místech v středu  města, ale i v místech od centra vzdálenějších.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Muž, který předběhnul Schengen

      Již delší dobu jsme se chystal k resuscitaci tohoto webu, který jsem dlouhou dobu zanedbával. V hlavě se mi neustále honily témata, kterými bych mohl provést restart. Bohužel návrat k psaní uvádím smutnou zprávou. V neděli jsem se dověděl, že již mezi námi není pan Ryszard Brzezinski, novodobý osadník, majitel zámku a hlavně vizionář, který příváděl opětovně k životu zaniklou ves Pelhřimovy.                                                                 Ryszard Brzeziński  pocházel z Gliwic  a celý život měl jediné přání. Toužil po tom, aby si mohl pořídit starou budovu nejlépe zámek, který by mohl rekonstruovat a přivádět k životu pro něj i další generace. K výběru měl tři možnosti.

Barokní zámek  Nasiedle z roku 1730  v blízkosti města Kietrz s přístavbou pivovaru. Další možnost byla: Rokokový zámek Nikolin z roku 1771 se zámeckou kaplí, parkem a dvěmi rybníky v blízkosti krajského města Brzeg. Poslední možnost ruina zámku Pelhřimovy z  roku 1740 z místa , kde ani liška nedávají dobrou noc. Přístupová cesta příšerná. Blízkost města. Kdeže. Poslední volba jenoznačně vyhrála. V roce 1979 kupuje zříceninu zámku, kterého se i památkáři rádi zbavili. Zámek byl po roce 1945 využíván jako ubytovna dětského tábora. Jeho využití skončilo v šedesátých  letech, kdy místní děti nalezly na blízkém poli granát. Jeho výbuch skončil tragickým neštěstím. Dětský tábor byl s okamžitou platností ukončen. Chátrající zámek zůstal na dalších 20 let zcela otevřený a přístupný všem pobertům.

Pan Ryszard vzpomínal. Když jsem v roce 1979 zámek koupil byl již určen k demolici. Když jsem se poprvé prodral náletovými dřevinami k zámku, uviděl jsem balkon, z kterého rostly stromy. Převážná část střechy chyběla. Přes chybějící okna a dveře se uvnitř všemi místnostmi  proháněl vítr. Jediný obyvatelný pokoj byl v podkroví.Původní vstupní dveře byly v sousedním kravíně. Vyměnil jsem je za hromadu desek. Zbytky nádherných původních kachlových kamen se povalovaly v parku, všechny okna, dveře , stropy , podlahy , střechy musel budovat znovu od začátku.

Tady by mohl příběh končit. Nový (zámecký pán) spousta práce. Zámek mohl oplotit , uzavřít a pokračovat v rekonstrukci. Ale vše zcela jinak. Zámek zůstáva otevřený pro hosty, každý zbloudilý poutník vítán. V osiřelé vesnici se ujímá rekonstrukce místní kaple. Neřeší jestli je na polské nebo české straně, neřeší zda je nebo není památkově chráněna. Zkrátka ji opravuje nebo spíše zachraňuje před zřícením.

Kaplí ale nekončí, na polské straně Pelhřimov stojí starý kostel z roku 1810. Je silně poškozený válečnými událostmi z roku 1945. Na české straně hranice se  v křovinách ukrývá pomník z 1. světové váky. To už jsou již ale další samostatné příběhy.

Ryszarde hodně štěstí v sluncem ozářené zahradě ve které stojí krásný, růžový Pelhřimovský zámek.

 

 

Rubriky: Procházka Krnovem | 1 komentář

Zátorský železniční most v roce 1945

Pokud se vydáte táhlou zatáčkou Zátorem vzhůru do kopce dojdete k železničnímu mostu. Pravděpodobně vás nijak zvlášť nezaujme, projdete po ním a budete pokračovat dále do Zátorského  kopce. Jiná situace ale nastane, pokud v té chvíli bude projíždět vlak. Na 15 metrů vysokém mostě vypadá vskutku impozantně. Stejně impozantně vypadá i nápis „Habeš “ ztvárněný  velkými písmeny bílou barvou. Habeš byl samostatný stát ve státě. Možná má ten nápis vyjádřit hrdost místních obyvatel na svoji obec. Nevím. Radši se vrátím do roku 1945.

Kalendář ukazuje 4.květen 1945. Fronta se nezadržitelně blíží  ke Krnovu.  Sovětská Armáda toho dne osvobodila město Vítkov a její předsunuté předsunuté jednotky se probily v blízkosti Moravského Berouna až k železniční trati Krnov- Olomouc. Z tohoto důvodu se již tato trať stává pro ustupující německou armádu bezpředmětnou. Přesto z Krnova vyráží ústupové komando  a s německou důkladností ničí železniční trať mezi Krnovem a Bruntálem. První výbušniny upevňují hned  pod železniční most přes řeku Opavu. Výbuch celou mostní konstrukci posunul, hlavní nosník zůstal ležet v řece. Pro zprovoznění tohoto mostu musel být zhotoven náhradní most na dřevěných pilotech, na který byla svedena druhá  železniční kolej. Na zhotovení náspu této náhradní koleje byly použity trosky krnovského nádraží. Tato vedlejší kolej se zachovala až do dnešních dní.

Komando ale postupuje dál. Jen mezi Krnovem a Branticemi vyhazuje do povětří sedm z celkového počtu osmi malých můstků (propustí). Ve vzdálenosti 1 km před Brantickým nádražím komando míjí šest odstavených parních lokomotiv ukrytých v zářezu trati před nálety nepřátelských letadel. Na záhlaví Brantického nádraží ničí výhybky. Potom komando prochází okolo budovy Brantického nádraží , jehož celé horní patro je poničeno výbuchem bomby.Následně ničí další ze tří propustků mezi stanicemi Brantice a Zátorem. Po příchodu k Zátorskému mostu umísťují výbušniny pod šestou příhradu ve směru od Olomouce. Po výbuchu zůstal hlavní nosík s kolejemi viset ve vzduchu. Po ukončení bojů bylo nařízeno tento nosník okamžitě podepřít, následně vyrovnat a přeplátovat. Tato oprava byla zachycena na dobové fotografii.

Německé komando ale postupuje dále a mezi Zátorem a Miloticemi ničí dalších pět mostových propustí. Na nádraží v Miloticích po nich zůstávají zničené všechny výhybky. To se již  ale dostávají k železničnímu tunelu. Tady jsou proti sobě puštěny dva vlaky s nákladními železničními vagony, které zatarasí železniční tunel takovým způsobem, že je v něm vedoucí kolej zprovozněna až v roce 1948. V Bruntále již  komando opouští železniční trať a pokračuje směrem na Šumperk. Proto si také vyžádal úsek mezi Krnovem a Bruntálem  velké množství finančních prostředků , aby mohl být zprovozněn. Na druhou stranu úsek trati mezi Olomoucí a  Bruntálem zůstal bez poškození a vlaky na tomto úseku trati již začaly jezdit od 16.května 1945.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pohlednice koláže měst s motýlem

Sběratelsky vzácné koláže měst s motýlem. Škoda, že ten Krnov nemá taky tu krásnou pannu.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Letecky z Krnova do Brna a zpět za 180 Kč

Aerotaxi nový druh služby veřejnosti v Krnově                                              Komunální služby místního národního výboru v Krnově zavedli 31.března 1960 nový druh služby veřejnosti: AEROTAXI. Je to druhá linka tohoto druhu dopravy na území naší republiky a byla obsazena jedním z nejzkušenějších pilotů. Je jím soudruh Přikryl, 33-letý mistr sportu a akademický mistr světa v akrobacii v Londýně z roku 1958. Letadlo je typu Aero A-45, má dva motory a je určeno pro krátké a na středně dlouhé tratě. Letadlo pojme pilota a tři cestující. Let z Krnova do Brna trvá čtyřicet minut. Cena za všechny tři místa z Krnova do Brna a zpět, včetně čekací doby činí Kčs 540,-. Na jednoho cestujícího připadá tedy Kčs 180,-. Již den po zahájení letového roku si objednali  pracovníci národního podniku Strojosvit krnovské Aerotaxi pro let z Krnova do Prahy, z Prahy do Rokycan a z Rokycan zpět do Krnova. Uletěli během 2. dní celkem 802 km a vyřídili si služební věci, k nimž by jinak vlakem nebo autobusem potřebovali nejméně čtyři dny.Uvážíme-li, že cena za 1 letecký km činí 1,90- a že cena za ujetý km autotaxi činí Kčs 1,70-, zjistíme,že používání aerotaxi je pro rychlé vyřizování záležitostí skutečně výhodné. K tomu můžeme přičíst let za krásného slunečného počasí ve výšce tisíc až tisíc dvě stě metrů s úchvatnou podívanou na krajinu. Komunální služby v Krnově dále připravují na soboty a neděle v trvání 20 minut za 36 Kčs. Z uvedeného je vidět, že se komunální služby starají o zdokonalování služeb krnovské veřejnosti.

Článek z novin Vpřed ročník 1960

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Atelier Franz Skowronek Jägerndorf

 

Je spoustu míst ve městě u kterých již nelze poznat po 100 letech, kde byly fotografovány. Například tuto kabinetní fotografii bychom bez ulice a popisného čísla již nezařadili.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pohlednice na Ebay

Dnes jsem na Ebay objevil pohlednici Krnova. Vlastně jsem ji neobjevil dnes , jen jsem si ji důkladněji prohlédl.Protože je  za ní požadováno 10 Euro zůstáva mimo střed zájmu. Je na ní vyobrazen  pohled z Janova mostu (Opavská ulice). Co je ní ale zajímavého.

  • Pohlednice je vydaná v roce  1905 a bude focena pravděpodobně je pořízena z nově postaveného železného mostu
  • Jsou na ní vyfotografovány dvě děti dívající se na plynoucí se řeku. Ve chvíli kdy byla pořízena fotografie se zvědavě  dívají do objektivu fotoaparátu
  • Pohlednice je celá počmáraná. Při bližším prohlédnutí jsem ale zjistil, že je na ní spousta  podpisů významných osobností města Krnova. Námátkou jsem našel  podpisy všech tři synů Aloise Larische, dále továrníků Theodora Flemicha, Franze Kurze, Josefa Alschera, Karla Sperlicha, J. Chlupaczka a mnoho dalších .                                                          Je tedy 10 Euro hodně nebo málo?
Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pomník s nejkratší životností

Vždy jsem si myslel . že nejkratší dobu po kterou stál v Krnově pomník byla jezdecká socha Císaře Josefa I. , která byla odstraněna po deseti letech. Ale opak je pravdou. Kdybych nedostal foto pomníku na nábřeží řeky, tak bych ani nezaznamenal, že tam pomník vůbec byl.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář