Muž, který předběhnul Schengen

      Již delší dobu jsme se chystal k resuscitaci tohoto webu, který jsem dlouhou dobu zanedbával. V hlavě se mi neustále honily témata, kterými bych mohl provést restart. Bohužel návrat k psaní uvádím smutnou zprávou. V neděli jsem se dověděl, že již mezi námi není pan Ryszard Brzezinski, novodobý osadník, majitel zámku a hlavně vizionář, který příváděl opětovně k životu zaniklou ves Pelhřimovy.                                                                 Ryszard Brzeziński  pocházel z Gliwic  a celý život měl jediné přání. Toužil po tom, aby si mohl pořídit starou budovu nejlépe zámek, který by mohl rekonstruovat a přivádět k životu pro něj i další generace. K výběru měl tři možnosti.

Barokní zámek  Nasiedle z roku 1730  v blízkosti města Kietrz s přístavbou pivovaru. Další možnost byla: Rokokový zámek Nikolin z roku 1771 se zámeckou kaplí, parkem a dvěmi rybníky v blízkosti krajského města Brzeg. Poslední možnost ruina zámku Pelhřimovy z  roku 1740 z místa , kde ani liška nedávají dobrou noc. Přístupová cesta příšerná. Blízkost města. Kdeže. Poslední volba jenoznačně vyhrála. V roce 1979 kupuje zříceninu zámku, kterého se i památkáři rádi zbavili. Zámek byl po roce 1945 využíván jako ubytovna dětského tábora. Jeho využití skončilo v šedesátých  letech, kdy místní děti nalezly na blízkém poli granát. Jeho výbuch skončil tragickým neštěstím. Dětský tábor byl s okamžitou platností ukončen. Chátrající zámek zůstal na dalších 20 let zcela otevřený a přístupný všem pobertům.

Pan Ryszard vzpomínal. Když jsem v roce 1979 zámek koupil byl již určen k demolici. Když jsem se poprvé prodral náletovými dřevinami k zámku, uviděl jsem balkon, z kterého rostly stromy. Převážná část střechy chyběla. Přes chybějící okna a dveře se uvnitř všemi místnostmi  proháněl vítr. Jediný obyvatelný pokoj byl v podkroví.Původní vstupní dveře byly v sousedním kravíně. Vyměnil jsem je za hromadu desek. Zbytky nádherných původních kachlových kamen se povalovaly v parku, všechny okna, dveře , stropy , podlahy , střechy musel budovat znovu od začátku.

Tady by mohl příběh končit. Nový (zámecký pán) spousta práce. Zámek mohl oplotit , uzavřít a pokračovat v rekonstrukci. Ale vše zcela jinak. Zámek zůstáva otevřený pro hosty, každý zbloudilý poutník vítán. V osiřelé vesnici se ujímá rekonstrukce místní kaple. Neřeší jestli je na polské nebo české straně, neřeší zda je nebo není památkově chráněna. Zkrátka ji opravuje nebo spíše zachraňuje před zřícením.

Kaplí ale nekončí, na polské straně Pelhřimov stojí starý kostel z roku 1810. Je silně poškozený válečnými událostmi z roku 1945. Na české straně hranice se  v křovinách ukrývá pomník z 1. světové váky. To už jsou již ale další samostatné příběhy.

Ryszarde hodně štěstí v sluncem ozářené zahradě ve které stojí krásný, růžový Pelhřimovský zámek.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Procházka Krnovem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Muž, který předběhnul Schengen

  1. Petr napsal:

    Diky za resusctaci. Kostel rádi nepravidelně vavstěvujeme s rpdinou. Cestou od Albrechtic nĚkolik poslednich stovek metrů me fascinuje zeď podel cesty. O zamku jsem vlastne ani nevedel. Dik za info!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *