Zánik Kurzeovy továrny v Krnově v březnu 1944

Přesně před 73 lety zachvátil obrovský požár jednu z největších textilních  továren v Krnově. Během jedné hodiny shořel mohutný  komplex výrobních budov  s veškerým výrobním zařízením. Ve skladech bylo ohněm zničeno značné množství textilního materiálu určeného pro německou armádu. Paradoxem je, že spáleniště, přestože se jedná o objekt v centru města se dochovalo až do dnešních dní.

Textilní firma  Franze Kurze byla založena  146 lety.

První budova továrny byla vybudována v roce 1871 v těsné blízkosti kostela sv. Ducha. V ní byly soustředěny, jak bylo tehdy  obvyklé, všechny potřebné provozy: sklady, kanceláře, byt i výrobní sály. S rozvojem výroby byla budova dvakrát přistavována. Při druhé přístavbě byla již budova lomena a pokračovala dále po dnešní  Soukenické ulici. Ve dvoře továrny byla přistavěna kotelna, strojovna pro parní stroj, barevna a prádelna. Zároveň byl novou budovou zakryt  vodní náhon, který protínal hranici firemního pozemku továrníka Kurzeho.

Od roku 1908 vlastnil továrnu Theodor Flemmich

V roce 1908 kupuje továrnu Theodor Flemmich. V té době má již továrna vlastní přádelnu vlny, niťárnu, tkalcovnu se 150 mechanickými stavy, barevnu vlny včetně úpravny. Hybnou sílu zabezpečují 3 kotle, které roztáčejí parní stroj o výkonu  160 koňských sil. Produkce výroby se neustále zvyšuje a již v roce 1914 si může nechat Theodor Flemmich postavit secesní vilu, která se zachovala až do dnešních dní. V roce 1929 továrnu pohlcuje firma  Aloise Larische a jeho synů. Ti zde  nechávají zvýšit výkon parního kotle na 200 HP. Zároveň zde nechávají namontovat elektrický generátor s transformátorem na 120 kilowathodin.

Mohutný požár zničil továrnu během jedné hodiny.

Během válečných let se sortiment výroby postupně mění. Přilehlé sklady továrny jsou přeplněny součástmi oděvní výstroje pro německou armádu. S dalšími přicházejícími zakázkami pracují dělníci v továrně neustále ve třech směnách.

Potom přišel pátek 10.března 1944. Bylo přesně půl deváté večer, když z okna továrny ve zvýšeném přízemí nad prodejnou tabáku vedle hospodářského dvoru pivovaru, vyšlehl první plamen. Zpočátku se rozhořela část továrny u dnešní křižovatky, naproti hotelu Burgberg. Oheň se ale olejem napitou dřevěnou podlahou rozšířil tak rychle, že během necelé hodiny hořel jasným plamenem celý objekt včetně jeho západní části, kde byla již jen dnes zaniklá ulička a za ní již kostel Svatého Ducha s městským špitálem. Rychlost zkázy továrních budov způsobily zejména dřevěná patra, které nebyly zhotoveny z ocelových traverz, ale z těžkých dřevěných trámů.

Zoufalá snaha hasičů i vojáků Wehrmachtu nemohla zabránit zkáze.

Na severní straně továrny v blízkosti synagogy, se snažila místní posádka Wehrmachtu zachraňovat ze skladů hotové výrobky. Vyvezené oděvní součásti byly již ale většinou ohořelé nebo seškvařené. Snahu vojáků, ale zastavily již se propadající stropy, kdy přes 150 těžkých tkalcovských stavů se s ohlušujícím rachotem řítilo dolů až do sklepů.

Na místě již v té chvíli zasahovalo pět hasičských sborů. Po Krnovských hasičích přijely na místo také sbory z Kostelce, Chářové, Úvalna a Bližšic. Přestože z vodního náhonu vedoucího pod továrnou hasiči  natáhli 29 hadicových cest s proudnicemi, byla jejich snaha marná. Jejich zásah se potom soustředil již jen – na záchranu okolních domů , kde od silného žáru praskaly okenní skla.

Během jedné hodiny shořel celý tovární komplex budov až do základů. Ohně ušetřena zůstala jen přízemí  dvě patra budovy na Soukenické ulici  pod kterou vedl vodní náhon. Celková škoda byla odhadnuta na neuvěřitelných 1 milion říšských marek. Byla ustanovena zvláštní komise za účelem zjištění příčiny požáru. Tu ale nebylo možné k celkovému zničení továrny zjistit. Takže byla stanovená pravděpodobná příčina nevypnutá žehlička některého ze zaměstnanců továrny.

Trosky tovární budovy kouřily ještě několik dní. Přestože požár této továrny byl největší v historii průmyslu města Krnova, bylo veliké štěstí že ten den bylo bezvětří. Oheň by z největší pravděpodobností přeskočil na ostatní budovy a hrozilo by zničení celé městské čtvrti v centru města.

Spáleniště v současnosti –  po 73 letech

V prvních měsících po osvobození města byla na základech továrny vyhořelé do základů postavena vysoká zeď, která do dnešních dní ukrývá před kolemjdoucími dílo zkázy z válečných let. Areál za zdí byl začleněn do n.p. podniku Závody stuh a prýmků. Od té chvíle jako by se tam zastavil čas. Z bývalé továrny zůstala donedávna pouze snížená část jedné haly na Soukenické ulici, která přežila jen díky vodního náhonu, protékajícího pod ní. Přes torzo tovární haly  se jen mezi rozbitými okny proháněl vítr. Kolemjdoucí nemusel  být ani bystrý pozorovatel, aby si nepovšimnul  opáleného štítu nad touto sníženou stavbou. Tato hala ale předminulý rok byla zbořena. V současné době na jejím místě provádějí průzkum archelogové.

 

Také v těsné blízkosti kostela sv. Ducha zůstal kousek ohořelé zdi z původního bočního štítu budovy. Dojem pozorovatele navíc umocní pozůstatek rozvodu elektrického proudu s opálenými izolátory od požáru, který zde ještě zůstal z období podnikaní továrníka Larische.

Trestuhodné a hlavně smutné je ale to, že pro vznik nové poválečné zástavby v době budování socialismu, byly ničeny celé bloky nádherných domů a  přitom tento obrovský prázdný prostor  spáleniště vydržel až do dnešních dní.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Procházka Krnovem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *