Zatajená letecká havárie na Rejvíze v roce 1953

Úterý 15. září 1953. Osada Rejvíz u Zlatých Hor

Nad rozlehlým údolím rozkládajícím se pod osadou Rejvíz přes roztrhané cáry stoupajícího bílého oparu pronikají  paprsky slunce, vzápětí se prodírají mezi větvemi stromů a dopadají na mokrou zem, kde se tříští o kapky třesoucích se po vydatném nočním dešti na stvolech polehlé lesní trávy. Zcela neteční k těmto hrátkám podzimní přírody jsou tři muži v pracovních oděvech, kteří pomalu stoupají po silnici vinoucí se z Horního údolí k Rejvízu. Za zatáčkou s odpočívadlem se noří do hustého lesa nad silnicí. Ospalé ticho za chvíli přeruší dopadající se monotónní údery lesnických sekyr. Všichni tři jsou zabráni do práce…….  Jejich práci náhle přerušuje ohlušující burácení, při kterém tuhne krev v žilách  a zorničky očí se rozšiřují strachem. V blízkosti slunce se mihnul tmavý stín, ten vzápětí láme mladé smrky pod silnicí  a vzápětí stojící dělníky oslepí záblesk doprovázený mohutným výbuchem.

Úterý 15. září 1953 – Vojenské letiště ve Strachowicích u Wroslavi.

Po povinné lékařské prohlídce nastupuje kapitán po Stojowski do proudového letadla JAK-23. Mechanik mu pomáhá se usadit do kokpitu letadla a připoutává ho pásy. Kapitán se poohlédne na levou stranu, kde stojí druhý letoun, v němž je již připraven k letu poručík Burek.Usměje se a vztyčí palec. Jejich dnešní úkol je vzlétnout a provést cvičný let v severním prostoru v ose Wroslaw  – Sycow – Ostrow Wielkopolski a zpět do Wroslawi. Konečně pokyn k startu. Obě dvě letadla v těsném závěsu  vzlétají k nebi. Kapitán Stojowski přitahuje řídící páku k sobě. Je si vědom, že tento letoun minulý měsíc v Sovětském svazu vytvořil světový rekord ve stoupání, kdy od startu dosáhnul výšku 6000 metrů za 170 sekund. Letoun se vzepjal a již strmě stoupá k nebi, tělo pilota je v okamžiku stisknuto obrovskou silou do sedadla a během tří minut oba letouny dosahují stanovenou výšku. Ruka zkušeného pilota pomalu posunuje řídící páku dopředu a na přístrojích zároveň kontroluje dráhu letu. Povolená maximální bezpečná výška byla při rozpravě před cvičným  letem stanovena na 7000 metrů a letová rychlost obou   letadel na 800 km /hod. Vzhledem k tomu, že JAK-23 nemá hermeticky uzavřenou kabinu, pilot ihned pociťuje na svém těle změnu atmosférických podmínek. Tento útočný stroj zkonstruován již v roce 1947 pro boj s nepřátelskými bombardéry v nízkých operačních výškách. Pilotovi se vybavuje před očima zcela nový letoun MIG-15. Ten  má hermetickou kabinu a proto může operovat až do výše 15000 metrů nad zemí. Jeho dokonalé letové i manévrovací schopnosti nad tolik předčili JAK-23, že se ještě v tomto roce přestaly vyrábět. Ohlíží se po druhém stroji. Ten letí v předepsaném závěsu za ním. Letouny se blíží k cíli cesty. Kapitán Stojowski  lehce nakloní řídící páku vlevo  a letoun  poslušně vykrajuje zatáčku a nabírá kurz zpět na Wroslaw. Kapitán se opětovně ohlédne přes rameno na svého dvojníka a zkoprní. Druhé letadlo s poručkem  Burkem se odklání od kurzu a rychle se vzdaluje. Navíc začíná pomalu klesat pod úhlem dvaceti stupňů. Na výzvy řídící věže ani druhého pilota nereaguje. Letadlo F. Burka neustále letí dopředu a pomalu klesá. Míjí město Prudnik a potom náhle změní směr letu a prudce padá k zemi za hraniční čarou na území Československa.

Úterý 15. září 1953 – Lesní úsek mezi Dolním údolím a Rejvízem.

Zpráva o letecké havárii se rychle rozšířila. Na místo neštěstí přijíždějí složky SNB. Jejich prvotním úkolem je zabezpečit místo dopadu s vrakem letadla. Tyto jednotky jsou telefonicky informovány o postupu dle zvláštní směrnice vytvořené pro situaci zřícení vojenského letadla. Místo nehody je neprodyšně uzavřeno. Vyšetřováním havárie letounu a ohledáním místa katastrofy byla pověřena sedmičlenná Československo-polská vojenská komise. Při ohledávání místa letecké katastrofy komise zjistila, že letadlo nárazem na zem vybuchlo a bylo úplně zničeno. Vytvořený kráter měl rozměry 6 x 4 x 6 metrů. Mezi úlomky letadla byly nalezeny ohořelé části lidského těla. Podle polámaných stromů komise zjistila, že se letoun zřítil pod úhlem cca 70 stupňů. Motor a některé části se zaryly do hloubky  8 metrů. Trup letadla byl výbuchem roztrhán na drobné části a rozmetán více jak 100 metrů po okolí. Podle polohy nalezeného uzávěru kabiny komise zjistila, že kabina byla uzavřena až do dopadu letounu na zem, tudíž se pilot nesnažil katapultovat.  Svědkové svou výpovědí potvrdili, že bylo slyšet hukot leteckého motoru, načež spatřili řítící se letoun, který po několika sekundách dopadl na zem a vybuchl. V závěru vyšetřovací komise je jako pravděpodobná příčina havárie uvedena ztráta vědomí pilota z nedostatku kyslíku nebo z jiných fyziologických příčin. Po ukončení vyšetřování havárie byly pilotovy ostatky předány polské straně a oficiálně pochovány na Osobowickém hřbitově ve Wroclawi. Škoda na lesním porostu byla tehdy vyčíslena na 400,- korun Československých. Vytvořený kráter byl po vyzdvižení důležitých částí letounu zasypán zeminou. Polské prameny dokonce nedávno uvedly, že důvodem havárie mohla být i technická závada na letounu. Spekulace o emigraci F. Bureka s úmyslem přeletět naše území a přistát ve Vídni se nepotvrdily. Letecká havárie byla po dlouhé desetiletí evidována pouze v tajném spise MNO. Po celou dobu nesměla vyjít o pádu polského letadla na čsl. Území ve sdělovacích prostředcích žádná zmínka. Pomalu ale jistě tato událost upadala v zapomnění.

Pondělí – 15. září 2008 – Lesní úsek mezi Dolním  údolím a Rejvízem po 55 letech.

V roce 2006 byl spis o letecké havárii odtajněn. Na připomenutí tohoto neštěstí má podíl amaterský badatel havarovaných letedel z České vsi u Jeseníku pan Sikora.

Pondělí – 15. září 2017 – Lesní úsek mezi Dolním  údolím a Rejvízem po 64 letech.

Další některé nehody letounů JAK-23 Polské armády v padesátých letech 

Příspěvek byl publikován v rubrice Procházka Krnovem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *