Pochod smrti přes Krnov v lednu 1945

Na začátku ledna 1945, kdy postupující sovětská armáda pronikala od Visly k Odře a anglo-americká vojska vstupovala do Německa bylo jasné, že německá říše válku prohraje. Všeobecně se očekávalo, že vězni koncentračních táborů budou předáni postupujícím spojeneckým armádám pokojným způsobem.

Místo toho však říšský vůdce SS  Himmler vydal rozkaz: „Ani jeden politický vězeň se nesmí dostat živý do rukou vítězných mocností – Sovětského svazu, Američanů a Britů. Do rukou nepřítele nesmí padnout jediný živý vězeň.

To ovšem nebylo dost dobře možné. Jen v Osvětimi jich ještě bylo asi 180 000. Nejsnadnější bylo vyhnat desetitisíce zubožených lidských trosek na pověstné pochody transporty a pochody smrti. První  pochody smrti začaly v třeskutých mrazech 18.ledna 1945, a to vyklízením největšího a nejhoršího tábora Osvětim, kdy se vězni museli přesunout do Gliwic, odkud jedna část vězňů musela dále pěšky a druhá v železničních transportech vedených z valné části přes Moravu a Čechy.

Dodnes jsou známé trasy těchto pochodů, které směřovaly přes Slezsko a Moravu, do v té chvíli neobsazených míst v Terezíně a Buchenwaldu kdy tyto pochody byly pro nacisty ukrutným likvidačním nástrojem. Vězňové měli na sobě jen plátěné pruhované kazajky a na nohou dřeváky. Chodidla
byla zabalená do onucí. Ti, kdo byli v táborech déle, byli vyhublí až na kost. Většina vězňů byla nemocná. Teplota vzduchu klesala v těch dnech až na mínus dvacet stupňů. Nemocní a staří brzy pochodu nestačili. Esesáci dodržovali příkaz do puntíku. Kdo se opozdil, kdo zůstal stát, byl bez milosti zastřelen. A tak každý pochod lemovaly desítky a brzy stovky mrtvol.

Neznámý je ale fakt, že jeden proud vězňů z Osvětimi a Birkenau, kteří vyšli z Gliwic 19. ledna procházel přes Krnov v třeskutých mrazech dne 30. ledna 1945. Vzhledem k tomu, že Krnov byl z velké části evakuovaný a ve městě a okolí bylo pouze obyvatelstvo německé národnosti, nepronikly tyto skutečnosti na veřejnost.  O tom, že zde pochod smrti, který budil úděs zůstavších obyvatel procházel, dosvědčují jen dva listy záznamu důvěrného spisu nalezeného po ukončení války v Zátoru Loučkách, který pojednává o zastřelených ruských zajatcích během pochodu smrti v Branticích a Zátoru.

Podle protokolu bývalého starosty obce Brantic Leopolda Kieslicha bylo v Branticích v noci ze dne 29 na 30 ledna 1945  7.500 zajatců z Gliwic. Po odchodu těchto zajatců z Brantic byly starostovi nahlášeny nálezy mrtvol zajatců ležících na různých místech. Ve směru od Krnova poblíž hostince Birghahn ležel jeden zmrzlý Rus, u stodol bývalého dvora byl zase jeden Rus zastřelen, když se bránil svému strážci, v horní části obce jeden ruský zajatec rovněž zastřelený a poslední zmrzlý ruský zajatec byl na hranici mezi obcí Branticemi a Loučkami. Starosta Kieslich nechal tyto mrtvoly dopravit do Brantic, kde byli pohřbeni vedle staré školy. Dle zápisu výslechu ze srpna 1945 jsou výše uvedení ruští zajatci pohřbeni na dvoře staré školy, místo není nijak označeno a podobá se smetišti. Přímí svědkové pohřbení nebyli po válce zjištění. Rozkaz k exhumaci a převozu mrtvol vydán nebyl.

Dále bylo zjištěno výslechem rolníka Mihatsche, že jeden Rus byl zastřelen vedle jeho stavení popisné číslo 22 v Loučkách a druhý o pár kroků dál. Oba zajatci byli zastřeleni německými vojáky, kteří doprovázeli transport jen proto, že byli fyzicky úplně vyčerpaní a nemohli pokračovat v cestě. Oba zajatce pohřbil hrobník Peikert přímo na Mihatschově pozemku. Hrob nebyl nijak označen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Procházka Krnovem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *