Sáhnutí si na vlastní život bylo vždy společensky i nábožensky zapovězené. Tradiční křesťanské smýšlení spojilo obraz sebevraždy s postavou biblického Jidáše a s věčným zatracením, neboť k sebevraždě nabádá sám ďábel.Sebevražda byla ve středověku stíhána jako zločin, neboť pachatel zasáhl do práv božích. Potrestána byla mrtvola sebevraha.
Co však s někým, kdo již sebevraždu spáchal? Ti, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, byli totiž považováni za „nečisté“.
V první polovině 19. století bývali pohřbíváni mimo – nejčastěji na křižovatce cest, na hranici obecních katastrů (tedy v zemi nikoho).
Pohřby sebevrahů se konaly v noci, bez kněze, bez zvonění i bez rakve, do jámy často byly dávány předměty, jimiž si sebevrah vzal život.
Tento kámen se nachází se téměř na současné hranici s Polskem, mezi městem Zlaté Hory a obcí Podlesie. Je na něm letopočet 1586, kříž a písmena A EPS. Vyznačoval hranici vratislavského biskupství za biskupa Andrease Jerina. Je to vlastně skalisko o rozměrech 80 x 120 x 180 cm. Je označován také jako „Kámen sebevrahů“. Podle pověsti je zde pochován sebevrah Lazar z Wimmersbergu z ondřejovického zámku.
Na mnoha objektech tohoto typu se nacházejí vyhloubené otvory, jenž prý měly zázračnou moc. Zatímco někde se vyškrabaný prach užíval v lidové medicíně, v jiných oblastech se např. věřilo, že dá-li dívka o půlnoci do otvoru pár vlasů toho, koho chce za muže, vzbudí v něm spolehlivě vášnivou lásku.
Zámek v Ondřejovicích patřící státním statkům byl v roce 1960 zbořen.[
