Nejstarší kniha v Krnově
Městské muzeum v Krnově má uloženu v depozitáři vzácnou knihu. Jedná se latinsky ručně psanou bibli z roku 1433. Její historicky nevyčíslitelnou cenu podtrhují zejména dvě jména majitelů uvedená na prvních stranách knihy.
Na přední předsádce je zaznamenáno jméno husitského kazatele a reformátora Václava Korandy mladšího. Je zapsáno staročeským ozdobným písmem pomocí černého inkoustu a husího brku. Na následující straně je vedle psaného textu obyčejnou tužkou uvedeno jméno Cornelia Otweillera, krnovského děkana minoritského kláštera.
Tuto knihu získalo městské muzeum v roce v roce 1951 po uzavření kláštera minoritů komunistickým režimem a následné konfiskaci jeho knihovny. Nelze se tedy divit, že tato vzácná bible upadla v regálech knihovny depozitáře v zapomnění. Pokud by ale neživé předměty uměly mluvit, mohla by kniha vyprávět tento svůj docela možný příběh.
Kniha, která měla ve středověku větší hodnotu než stádo dobytka
Píše se rok 1433. České země jsou již více jak patnáct let zmítány husitskou revolucí. Není známo kdo a kde knihu napsal. Pravděpodobně byla napsána v písárně některého kláštera. Opisující mnich musel být umělec, který psal a maloval stránku za stránkou od rána do večera, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Opsání bible trvalo písaři rok i déle. Teprve potom se mohla svázat do jemně vydělané kůže s nádherně vytlačenými reliéfy. Poté byla opatřena tepanými sponami a v rozích zpevněna mosaznými plíšky. Každá tato kniha byla originál a její cena byla tak vysoká. že si ji mohli dovolit jen ti nejbohatší. Znalost čtení a psaní se tak omezovala na nejužší okruh vzdělanců, kteří tvořili ve středověku zcela uzavřenou, většinou církevní společnost.
Latinská bible v majetku husitského radikála Václava Korandy.
Husitskému radikálu Václavu Korandovi mladšímu, doloženému podpisem v bibli bylo v době jejího vzniku pouhých jedenáct let. Je tedy docela možné, že ji zdědil po svém otci Václavu Korandovi starším.
Ten patřil mezi radíkální husitské kněží a byl spolu s Janem Žižkou významným vůdcem husitů – táboritů.Zúčastnil se vítězné bitvy u Sudoměře. Spolu s Janem Žižkou dorazil do města Tábora, kde se stal jedním z nejradikálnějších táboritských kněží. Mimo jiné chtěl prosadit i přijímání pod obojí u nemluvňat, což je praxe poměrně běžná v pravoslavné církvi. Po bitvě na Vítkově v roce 1420, v níž Jan Žižka porazil vojska první křížové výpravy, se v srpnu zúčastnil neblaze proslulého ničení Zbraslavského kláštera. Táborská lůza klášter vyplenila a navíc vytáhla z rakve tělo mrtvého krále Václava IV. , husité mu prý lili do úst víno se slovy: „Měl jsi ho rád za života, tak si dej i nyní… Kněz Koranda byl však zajat a uvězněn na hradě Příběnicích. Spolu s několika dalšími vězni se mu podařilo z vězení uniknout a následně hrad s husitským vojskem obsadil.
Roku 1452 se odmítl podrobit zemskému správci Jiřímu z Poděbrad, proto byl spolu s dalšími táborskými kněžími uvězněn v Praze na Staroměstské radnici. Po zbytek života byl vězněn na hradech Jiřího z Poděbrad. Zemřel na hradě Litice roku 1453.
