Pomník s nejkratší životností

Vždy jsem si myslel . že nejkratší dobu po kterou stál v Krnově pomník byla jezdecká socha Císaře Josefa I. , která byla odstraněna po deseti letech. Ale opak je pravdou. Kdybych nedostal foto pomníku na nábřeží řeky, tak bych ani nezaznamenal, že tam pomník vůbec byl.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Nebylo mu lépe v Osoblaze?

Nedávno se mi dostal do rukou článek z  týdeníku věnovaneho politice, všeobecnému vzdělání a jiným praktickým potřebám Čechoslovanů v Americe z roku 1900.                           Píše se v něm o četníku Schoberovi četníku z Plzně rodem z Osoblahy, který se zastřelil nedaleko obce Velká Polom. Z Osoblahy nejspíše odešel  za lepším životem do Plzně, do Velké Polomi byl možná převelen, možná se tam přiženil těžko říci. Co ho ale dovedlo k tomu aby si vzal život už dnes asi nezjistíme.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovský „Armensünderglocke“ popravčí zvon

Píše se rok 1780. Ve zvonařské dílně umístěné vzadu za domem na Židovské ulici v Opavě se chystá zvonařský mistr František Valentin Stanke odlít zvon. Tento 46-letý ctihodný opavský  měšťan, jenž převzal zvonařské řemeslo po svém otci Františkovi Stankem rozvážně přistupuje k tavící peci, proráží otvor a roztavená zvonovina začne pomalu plnit formu zvonu. Pomocníci stojící vedle ně se pokřižují. Nejedná se totiž o zvon, který by měl svolávat k bohoslužbám ale o zvon, který bude vyzvánět vyzváněl delikventovi odsouzenému na smrt při cestě na popraviště.  Objednávku na tento zvon přijeli učinit krnovští měšťané Josef Schneider (stavební inspektor) a František Fogt (správce staveb). Zvon měl být umístěn na věž nově postavené radnice, která stála na místě původní vyhořelé radniční budovy zničené při velkém požáru v Krnově roku 1778. Oba měšťané projevili neobvyklé přání. Požadují aby jejich jména byly vyobrazeny na novém zvonu. Tohoto úkolu se ujímá zvonařova žena Magdalena a na jádro zvonu před odlitím přilepuje z vosku vytvořený nápis /IOSEPH SCHNEIDER ZEIT BAU IN SPECTOR/FRANTZ FOGT BAU VERWALTER/. Zvon není velký. Váží pouhých 26 kg a průměr věnce je 36 cm.

K popisovanému účelu se však zvon umístěný na věži původní krnovské radnice dlouho nepoužíval. Po osmi letech, v roce 1788 zrušil císař Josef II. Josefinskými reformami trest smrti. Těmito reformami přišel o své hlavní řemeslo poslední krnovský mistr popravčí Ignac Jausch. Od té doby plnil ve městě pouze funkci rasa.Někdy byl městskou radou  přizván k provedení menších tělesných trestů  či vyvedení, popřípadě vymrskání z města ven. Na věži krnovské radnice zůstal zvon 85 let. Až přišel 21.srpen roku 1865. Toho dne vzplál po šesté hodině večerní  od vedle stojící hořící stodoly Cvilínský kostel a během dvou hodin shořela jeho střecha a zvony ve věžích se roztavily.

Následně se z Krnovských novin Echo dovídáme následující. V pátek 13.října 1865 byl z věže radnice sundán starý popravčí zvon, poté co ho naposledy nechali 10 minut zvonit. Jasné a čisté tóny tohoto zvonu byly určeny k doprovázení nešťastných lidí k popravišti. V budoucnu bude tento zvon pocházející z roku 1870 v malé věži nově vybudovaného kostela na Cvilíně, aby svými tóny svolával věřící k pobožnosti. Ke zmiňovanému přemístění zvonu došlo v roce  1866, kdy byl přemístěn do nově zbudované sanktusoví věžičky Cvilínského kostela. Zde přežil i válečné rekvizice zvonů v roce 1917. Přišla však II.svět. válka a tento zvon byl v roce 1942 odebrán pro válečné účely. Vlakem byl převezen do Holešovického přístavu , kde byl přeložen a odvezen  na „zvonový hřbitov“ v Lünen ve Vestfálsku. Tam přečkal zbytek války.

Po válce v roce 1947 se ocitl mezi 23 restitučními zvony, přidělenými okresu Krnov.  To, že většina vrácených zvonů visí jinde, než na svých původních místech, lze přičíst poválečným zmatkům. Původní obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto a noví osídlenci o původních zvonech nic nevěděli. Došlé zvony si pro prázdné věže kostelů rozebraly jednotlivé farní úřady a na původ zvonů se nehledělo. Bývalý krnovský radniční zvon se nyní nachází v kapli sv. Valentýna v Hlince u Osoblahy.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovská radnice z roku 1903

Pohlednice nové radnice z roku 1903 krnovský fotograf Sternitzky

Na počátku 20.století se Krnov slibně rozvíjel a modernizoval. Rok 1903 byl bohatý na stavby, které změnily jeho vzhled a dodnes jsou charakteristickými prvky města Město se na přelomu 19 a 20. století rozvinulo na průmyslové středisko. Dosavadní radnice již pro správu města nestačila. Jednoposchoďová budova renesančního charakteru s věží muzea musela ustoupit nové stavbě. Byla zbourána a kopie její věže od dvacátých let zdobí nemocenskou pojišťovnu, pozdější polikliniku na náměstí Hrdinů.

Pro stavbu nové radnice byla vypsána soutěž architektonických návrhů. Je ironií, že nejhodnotnější návrh od architekta evropského významu a krnovského rodáka Leopolda Bauera  nebyl realizován. Reprezentační budova v secesním stylu nebyla postavena. Z konkurzního řízení byl vybrán návrh vídeňské firmy Hitranger, který připomíná svými prvky italskou renezanci. Realizace byla svěřena krnovským stavitelům Ernstu Latzelovi a Aloisi Geldnerovi.

Stavělo se na obrysu základů staré radnice a sousední budovy koupené za 70 000 rakouských korun.

(Tehdejší roční plat kvalifikovaného dělníka byl 1200 korun. Úředník na nižší pozici měl roční plat 6000 korun. Třípokojový byt v Praze na Smíchově s parketovými podlahami a zavedenou elektřinou bylo možné pronajmout za roční nájem 760 korun ročně. Pokud by jste se spokojili s kuchyní a pokojem  Praze, stálo vás to 260 korun na rok. Dršťková polévka stála 10 haléřů, oběd od 40 do 70 haléřů.Litr vína 60 až 80 haléřů, kilogram másla něco přes dvě koruny. Kuřáky stála krabička 10 „Sportek“ 20 haléřů a se sirkami o 2 haléře více)

Celkové náklady stavby radnice trvající dva roky činily 330 000 korun.

V čele radnice stál v té době starosta Otto Rieger.

Vnější vzhled je reprezentační a lze na něm pozorovat také vlivy vídeňských staveb té doby.Věž, vysoká 52 metry, je ozdobena velkým znakem Krnova.Tehdy byl v novostavbě umístěn městský úřad , stavební úřad, kancelář policie a její archivy. V přízemí byla za první republiky kancelář Červeného kříže.       Radnice se svou hmotou a vzhledem lišila od okolních domů historického centra a byla tehdy přijímána kriticky a s rozpaky. Od svého dokončení v roce 1903 byl již jen  upravován její interier a opravována fasáda.I nyní je po opravě , která podstatně nezměnila její vzhled.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Model rozhledny z Pradědu u Jindřichova

V období první republiky bylo modní záležitostí  si postavit na  zahradě miniaturní model hradu,  zámku popřípadě rozhledny.    Zahrádkáři či zaměstnanci drah, si po desítky let let pěstovali  zvláštního koníčka: budovali  miniatury hradů mezi záhony, nebo za ploty vedle kolejí. Z „hradů v zahradách“ se stala svébytná kultura. Otázkou je, proč právě nádražáci se bavili modelováním hradů. Pravděpodobně si touto kratochvílí krátili čas mezi projíždějícími vlaky, když stáhli závory.                                                                                  Časem se ale začaly vlivem nepříznivého počasí tyto miniaturní stavby rozpadat, barvy vybledly, někdy pomohli vandalové, popřípadě noví obyvatelé sami odstranili. Dnes již tyto ozdoby na zahradách najít je  malý zázrak.

Dodnes se jeden model původní rozhledny na Pradědu dochoval v Petrovicích u Jindřichova ve Slezsku. Současná majitelka zahrady nerada pouští turisty na svůj pozemek, takže většinou o této rozhledně nevědí ani místní. Model rozhledny je vidět z hlavní cesty pouze na podzim, když opadá listí ze stromů. Pravdou je , že o něm ví původní němečtí obyvatelé Petrovic a občas se jezdí na něj podívat.

Další model rozhledny lze nalézt v zahradě školy v Karlovicích

Trochu ve větším měřítku to pojali odsunutí Němci. V Duryňském lese na 792 metrů vysokém vrchu Wetzstein postavili  kopii staré pradědské rozhledny.

 

Výška kopie rozhledny je 35,8 metru, základnu má 11,2 x 14,5 metru , stavba má objem 3000 m3. V suterénu je zbudována kaple sv. Anny  s pamětními deskami měst a obcí odkud byli odsunuti na základě Benešových dekretů. V přízemí je restaurace, vyzdobená erby měst. Šestnáct soch na cimbuřích symbolizuje 16 000 000 Němců vysídlených po skončení války a 16 000 zabitých lidí. V horních patrech věže je umístěno muzeum Sudety.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Tragicky osud mlynáře v Zátoru Loučkách v roce 1909

Mlýn v  Zátoru Loučkách čp.1 stával na řece Opavě, ze které byla voda vedena mlýnským náhonem na mlýnské kolo. V gruntovních knihách se poprvé zmiňuje 17. února 1697, kdy Fridrich Ratzke koupil od Michaela Klappera jeho svobodný mlýn s přináležejícími zahradami, poli a loukami za 500 tolarů.                                                                                Dalším majitelem mlýna se stal Daniel Ratzke, který 11. prosince 1707 koupil svobodný dědičný mlýn od své matky Roziny, vdovy po předešlém mlynáři, za 900 tolarů. Když Daniel Ratzke zemřel, prodala vdova Marina 16. dubna 1747 mlýn v Loučkách o dvou složeních jejich synu Leopoldovi za 940 tolarů slezských.                                                  Dalším majitelem mlýna o dvou složeních v Loučkách se stal František Ratzke, kterému 27. prosince 1774 prodal mlýn jeho otec Leopold Ratzke za 3 000 zlatých rýnských. František Ratzke prodal 29. října  1808 svůj mlýn v Loučkách čp. 1 svému synovi Františku Ratzkemu za 4 500 zlatých rýnských.                                                                                        Dalším majitelem mlýna byl také František Ratzke, který zemřel 4. září 1872. Dne 21. května 1873 prodali mlýn jeho dědicové manželům Janu a Marii Titelovým. Ti nehospodařili na mlýně příliš dlouho – již roku 1878 se zástavním držitelem mlýna stal Gustav Kandler.                                                                                                                                    Po roce 1918 byl mlýn v držení manželů Františka a Olgy Schoferových, kteří roku 1936 převedli mlýn na Maxe Meissnera /nar. 10.7.1888/. Od tohoto okamžiku nesl mlýn název “ Max Meissner, obchodní a námezdní mlýn Loučky u Krnova“.

Tolik tedy k historii mlýna. V zápisu mlynářů na mlýně není vedeno jméno mlynáře Bupárka, které figuruje v níže uvedeném výstřižku novin z roku 1909. Vzhledem k tomu že při  sčítání obyvatel  v roce 1910 žilo 698 obyvatel a z toho nebyl ani jeden Čech bude asi jméno mlynáře pozměněné anebo smyšlené. Těžko tedy po 109 letech říci jestli je novinový článek pravdivý nebo se jedná o novinářskou kachnu. 

   

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pokus o vraždu v Krnově v roce 1884

V obrozeneckém časopise vycházejícím  v Českých zemích od roku 1861   pod názvem „Spojenými silami“ vyšel v čísle 1217    dne 21.01.1885 článek popisující pokus o vraždu mého dítěte v městě Krnov . Další osud vražedkyně Petrášové ani jejíh dítěte Marie již znám není.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Vzpomínka na letce Rudolfa Černína

Letecký sport má v Krnově dlouhou tradici. Rozvinul se po roce 1945 a dodnes vychovává mladé nadšence pro letectví.Málokdo však ví, že se před druhou světovou válkou proslavil jako letec krnovský rodák.                                                                                                                       Rudolf Černín se narodil v Krnově 12.listopadu 1910. Většinu svého dětství a mládí prožil v sousední Opavě.  Jako mladý muž se stal vojenským letcem. Byl prvním kdo se v historii Československého letectva z porouchaného stroje zachránil seskokem pomocí padáku.           Letci všeobecně v roce 1931 padákům nedůvěřovali a jejich využití se vyhýbali. Byla to pro ně novinka ne moc příjemná, létání s nimi bylo nepohodlné, možnost záchrany života při seskoku s nimi se jevila jako málo pravděpodobná.Navíc nebyly zkušenosti se seskoky a scházel i padákový výcvik, dokonce i teoretický. Piloti proto často raději riskovali nouzové přistání.  Do poloviny června 1931 bylo na území naší republiky provedeno pouze 21 seskoků padákem. Všechny byly ale plánované. Z tohoto počtu bylo 15 seskoků při Armádním leteckém dnu v Praze. Vzhledem k nebezpečnosti seskoku pomocí padáku  za každý provedený seskok byla požadována taxa v rozmezí od 5000 do  10000 Kč. Zde naši piloti poněkud zaostali za svými zahraničními armádními kolegy u nichž se důvěra v padák vžila mnohem dříve.

Potom ale přišel 23.červen.1931 Pilot četař Rudolf Černín usedá do letounu Š20 vzlétá k nebi a začín provádět leteckou akrobacii. Při letu na zádech  se ale řídící páka zachytila o kovové lanka obsluhující dvojici kulometů a letadlo se stalo neovladatelným. Přestože letadlo bylo ve výšce pouhých 400 metrů nad zemí opouští Černín letadlo a bezpečně přistává pomocí padáku na zemi.  Potěšitelné bylo, že život četaře Černína zachránil padák „PAK“ domácí čs. konstrukce. Ministr národní obrany ČSR mu za to předal zlaté hodinky s věnováním „Duchapřítomnému pilotovi – ministr národní obrany“

Od seskoku neovladatelného letadla uplynuly 2 roky a přichází 08.srpen 1933 . Rudolf Čermín usedá do I. prototypu nově vyvíjeného letadla Letov Š231. Nemůže ale tušit, že letoun má závažnou konstrukční vadu. Velký problém je s pevností s pevností náběžné hrany horních křídel a kormidel. Tato vada,  při vybírání střemhlavého letu způsobovala výraznou deformaci náběžné hrany horního křídla a baldachýnu. Ta mohla způsobit případně i explozi křídla s následnou fatální havárii letounu.  Rudolf  Černín  vystoupá s letadlem do patřičné výšky. Po několika provedených výkrutech přechází do letu střemhlav. Při strmém sestupu se ale z horního křídla začíná trhat plátno a letadlo se stává neovladatelným. Rudolf Černík opouští letoun, otevírá padák, ale protože je již v malé výšce je již pozdě.  Dne 08.srpna 1933 zahynul 23 letý krnovský rodák ve službách československého letectva. Obdržel in memoriam zlatou medaili. Na jeho pomníku  na opavském hřbitově  je zobrazen vojenský letoun.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Reklama dnes a před 90 lety

1930                                                                                                                                         Dostal se mi dostal do rukou článek časopisu Hlas z roku 1930 v kterém se popisuje úspěšná operace šedého zákalu v Krnovské nemocnici provedené doktorem Friedou v roce 1930. Díky této operaci 40-letý hudebník, který byl celý život slepý začal vidět. Dnes bychom tomu řekli reklamní článek

2018                                                                                                                                           Dnes již samozřejmě Krnovská nemocnice žádný článek v časopise nemá. Reklamu lze nalézt na internetu. Oční oddělení nemocnice tam má uvedený vlastní odkaz , kde přímo nabízejí možnost operace slepého zákalu.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Tento dům je pod ochranou Boha

V blízkosti krnovské radnice stával výstavní dům obchodníka Rinkeho. Na fotografiích tohoto domu byl vidět nápis.Nebyl ale čitelný. Někdy jsem si říkal. Co tam může být napsáno? Až jednoho dne se mi dostala do rukou fotografie domů na které bylo možné po zvětšení nápis rozluštit. Zní asi takto. Pokud v tomto domě bydlí dobří lidé , je tento dům pod ochranou boha. Bohužel stavitelé nemohli tušit, že i bůh byl na poválečnou revoluční dobu krátký. Zkrátka již dnes nestojí. Na jeho místě  dnes najdeme bustu Leopolda Bauera.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář