Goetheho pomník v Městském parku

Odkvétáte růže bílé,
milá má vás neměla;
zkvítaly jste do té chvíle,
kdy mne bolesť sevřela.

Vzpomínám, jak byl jsem krátko,
anděle, v tvém objetí,
jak jsem čekal na poupátko
v prvním puku početí;

jak květ z jara, plody v září
k nohám jsem ti pokládal,
a své srdce před tvou tváří
k naději jsem pobádal.

Odkvétáte růže bílé,
milá má vás neměla;
zkvítaly jste do té chvíle,
kdy mne bolesť sevřela.

Kdo z nás neprošel Městským parkem, aniž by se podíval na sochu Bedřicha Smetany. Mnoho z nás zná staré pohlednice Krnova, na kterých je vyobrazena socha císaře Josefa II, popřípadě socha skladatele Franze Schuberta. V poslední době přišla na přetřes  pamětní deska Hanse Kudlicha a jeho skalky z jeskyní, jejichž rozmetané kameny se dochovaly v blízkosti bývalého jezírka.

Kdo z nás ale ví , že v parku byla umístěna pamětní deska ke stoletému výročí úmrtí nejslavnějšího německého básníka Johanna Wolfganga von Goetheho. Ta byla odhalena 22.03.1932. No – byla odhalena. K odhalení pamětní desky byla pozvána veřejnost, před kterou měl tehdejší starosta města Richard Andratschke přednést slavnostní projev. Jenže tehdejší březnové počasí odhalení desky nepřálo. Odhalení pamětní desky básníka muselo být nakonec uskutečněno pro nepřízeň počasí v Městském divadle.

Pamětní deska v Městském parku zůstala až do květnových dnů roku 1945. Vzhledem k tomu, že v její blízkosti desky měl být odhalen pomník neznámého vojína Rudé Armády, musela být pamětní deska odstraněna. Do dnešních dnů se již zachoval pouze pamětní dub, který byl v roce 1932 při odhalení desky zasazen.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Železnice Krnov – Olomouc 1942 (1)

V předvečer štědrého dne jsem procházel z města směrem na Kostelec okolo lokomotivního depa. Za plotem se tyčila setmělá cihlová rotunda. Všude jen tma a ticho. Jen světlomety automobilu sjíždícího z nadjezdu se na chvíli mihly na špinavých oknech a ozářily uvnitř prázdné stání pro lokomotivy. Nikdo již nevstupuje malou železnou brankou dovnitř, nikdo již nezbrojí lokomotivy tak, aby byly připraveny k jízdě. V té chvíli jsem se rozhodl připomenout doby nejrušnějšího období na trati Krnov Olomouc. Ale které období vlastně nejrušnější bylo?  Kdy bylo v Krnově nejvíce lokomotiv? Kdy se dělaly největší jízdní výkon? Zpočátku j posléze jsem si myslel, že se bude jednat jednoznačně o sedmdesáté léta, ale  nakonec jsem s překvapením zjistil že nejrušněji na trati Krnov Olomouc bylo v roce 1942. Jen v depu Krnov bylo nazazováno k jízdě 34 parních lokomotiv. Délka železničních tratí v okupované Evropě byla 160 000 km. Jen za rok 1941 bylo vypraveno na východ při Bleskové válce proti Rusku tam a zpět 35 000 vlakových souprav. Vše bylo podřízeno jedinému heslu.

Snímek z roku 1942 – vlak jedoucí ze železniční stanice Milkensnsdorf (Milotice nad Opavou) směrem na( Freundenthal). V té chvíli  ani náhodou nemohla přihlížející maminka s kočárkem vědět, že za necelé tři roky bude úsek mezi nádražím a „Milotickým tunelem“ napadeno letadlem pilotovaným americkým pilotem (12/1944)  a že o několik měsíců později bude tunel zatarasen na dlouhou  dvěma vlakovými soupravami , které pošle ústupové německé komando proti sobě.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Proč zanikl hřbitov v Kostelci

Podél silnice po levé straně směrem silnice směrem na Bruntál stojí kostel sv. Benedikta. Není žádným způsobem oddělen od frekventované silnice a jeho přilehlý trávník je dennodenním hostitelem hrajících se dětí nebo místních pejskařů. Není to ale tak dávno, kdy loď farního kostela byla schována za mohutnou kamennou zdí, zpoza které vyčnívaly desítky křížů od náhrobků místního hřbitova.

Původní samostatná zeměpanská obec Kostelec si v letošním roce připomíná výročí 730 let. Toto stáří je doloženo listinou, ve které náleží jako součást městského statku ke Krnovu. Ve skutečnosti je ale o několik desítek let starší, protože v nedoložené době před rokem 1279, daroval Přemysl Otakar II. tuto ves městu Krnovu. Kostelec se až do roku 1921, kdy byl sloučen s městem Krnovem se nazýval Weisskirch (Bílý kostel). Toto jméno mu dala právě existence starého kostela.

A u tohoto kostela obestavěn pevnou kamennou zdí se dvěma branami ležící u cesty stával po celou jeho dobu obecní hřbitov. Jeho rozloha vzhledem k umístění ve středu vesnice nebyla veliká a tak měl veliký problém s umístěním hrobů. V roce 1936, v době zrušení hřbitova se zde nacházelo 610 hrobů, z toho bylo jen 50 hrobů prázdných. Hrobů starších 15 let bylo v té době 210. Vzhledem k velikému počtu hrobů byla malá plocha hřbitova využívána co ne nejúsporněji. Hřbitovní chodník o šířce 1,5 metru, vedl pouze po obvodu kostelní zdi a vedly k němu dvě úzké cestičky od hřbitovních bran. Pokud se někdo chtěl dostat k hrobu, nezbylo mu nic jiného než procházet úzkými prostory mezi jinými hroby. Přesto tento hřbitov vydržel po celou dobu historie obce až do roku 1935, kdy byly tlaky na jeho zrušení neuprosně veliké.

Přestože se nesmírným úsilím vyvíjeným tehdejšímu farářem Bendlem podařilo zrušení hřbitova o deset let odložit, tak argumenty proti němu byly neúprosné. Největším důvodem bylo asi rozšíření okresní silnice a blízkost obecné školy včetně bytu řídícího učitele. Dnes již nepoužívaná zasypaná studna pro školu se nacházela pouze sedm metrů od kostelní zdi.3Největším argument ke zrušení hřbitova byla blízkost městského vodovodu, jehož studny jsou dodnes umístěny 80 metrů pod terénem bývalého hřbitova. Vzhledem k velikému seskupení hrobů na malém prostoru docházelo k povrchovým splachům organický látek, jež zasáhly obecní studně. Z toho důvodu byl mezi rokem 1880 až 1929 vysoký počet obyvatel nakažených břišním tyfem. Počet nakažených se rapidně snížil po asanaci studní v roce 1929. Tím byl osud obecní hřbitova v Kostelci definitivně zpečetěn.

Pro zajímavost na místě tohoto hřbitova se pravděpodobně od října roku 1778, nacházel hromadný hrob rakouských a pruských vojáků, kteří padli v bojích odehrávajících se v lesích nad Kostelcem.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Krnovského rodáka Thomase Emanuela Petera zná celý svět

Z konce 18 století a začátku 19 století známe dvě veduty města Krnova nakreslené a ryté do mědi pro tisk tovaryšských listů krnovských cechů. Dnes bych se chtěl zmínit o té starší z nich.

Tuto vedutu pořídil neznámý mědirytec jménem „SANDER“, který ke svému jménu, jímž signoval rytinu, nepřipojil, jak bývalo běžně zvykem své křestní jméno, ale jen značku SCULP tzv. vyryl. Jméno autora není na rytině uvedeno, ale byl jím nepochybně autor sám.

Na vedutě je zobrazen pohled na město Krnov, sevřené ještě pevným pásem hradeb, které byly bourány až o sedmdesát let později. Vyobrazení města si rytec poněkud zjednodušil. V opevnění znázornil pouze jedinou baštu a na Cvilíně vyryl kostel, vedle něho šenk, ale na Mariánskou osadu zapomněl. Spíše pravděpodobné ale je, že rytina byla pořízena před rokem 1795, kdy ještě Mariánská osada nebyla založena. Na druhou veduta nevznikla před rokem 1765 protože jsou na ní vyobrazeny dvě věže Minoritského kláštera, které byly vystavěny v témže roce. Velikost veduty je 38 x 8,5 cm.

Vzhledem k tomu že tato veduta byla zhotovena pro tovaryšské vandrovní knížky je pod rytinou umístěn formulář, který již na výše uvedeném obrázku není vidět. Ve formuláři jsou vyobrazeny čtyři kolonky. V první je uvedeno jméno tovaryše, ve druhé popis jeho osoby, ve třeti doba jeho práce vykonávané v městě a poslední jsou uvedeny podpisy cechmistrů. Formuláře tohoto typu byly byly využívány a vydávány krnovskými cechy ještě v roce 1821. Zatím nejstarší doložený  tovaryšský list vystavený s touto vedutou známe až z 24. května 1817 vydaný zednickým cechem Emanuelovi Peterovi.

Krnovský  rodák  EMANUEL THOMAS PETER je celkem zajímavá osobnost.  Narodil se v Krnově v roce 1799 a jak je výše uvedeno 24. května 1817 složil v Krnově tovaryšské zkoušky v zednickém cechu. Po zkouškách vzal vandrovní knížku a vyrazil do Vídně, kde se hned od roku 1818 přihlásil na Vídeňskou akademii výtvarných umění. Tam se mu podařilo studovat pod vedením nejznámějšího rakouského  malíře miniatur Moritze Daffingera, jenž proslul více než tisícem miniatur provedených převážně na slonových kostech. Moritz Daffinger byl natolik známý, že jeho podobizna byla znázorněna i na rakouských bankovkách.

 Krnovský tovaryš Emanuel Peter se neustále snažil napodobit práci svého učitele až docílil toho že jednotlivé miniatury od učitele a jeho žáka nešly rozeznat, kdo kterou vlastně maloval. Mezi lety 1830 – 1850 se Emanuel Peter stává vedoucí osobností malířů miniatur v Rakousku Uhersku. Dnes jsou jho díla zvláště ceněny na světových aukcích.  Na internetu stačí zadat jeho jméno a objeví se před vámi stovky nádherných miniatur jejichž ceny se počítaji od několika stovek až desetitísíce eur.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Obraz Fritze Raidy v krabici od pizzy

Na konci měsíce ledna to již bude sedm let, kdy jsem si v jednom deštivém odpoledni otevřel aukční  server Ebay. Prohlédl jsem si vystavovávané pohlednice Krnova, mezi kterými mne žádná nezaujala. Poté jsem  ve vyhledávači této aukční sině začal zadávat jména známých krnovských osobností.Nečekal jsem žádnou odezvu, vlastně ani žádná nebyla. Až ve chvíli, kdy jsem  zadal jméno předválečného krnovského malíře Fritze Raidy  se najednou  přede mnou  objevila půvabná olejomalba  Krnova malovaná v první čtvrtině minulého století. Do konce této aukce zbývalo sedm dní a byla tam stále vyvolávací cena 30 euro. Bylo zde totiž uvedeno pouze jméno Fritz Raida a nebyla tam žádná zmínka o městě Krnov. Proto také ten obraz odolával vysokému zájmu sběratelů a překupníků, kteří mají vysoký zájem o vše, co se týká Krnova.

Nebudu popisovat moji netrpělivost ,ale nakonec se mi podařilo obraz vydražit za vyvolávací cenu a následný týden jsem přebíral zásilku od poštovního doručovatele. Očekával jsem veliký balík, ale obraz byl zabalen jen do krabice  od pizzy, do které se pohodlně vešel. Po vybalení se přede mnou objevila olejomalba s krajinou  a řekou Zlatou Opavicí, na pozadí s vyobrazeným městem Krnovem nad kterým se vypíná vrch Cvilín. Plátno obrazu je zašlé a znečištěné. Bílé obláčky nad Krnovem se vlivem prachu a dlouhých let změnily v pošmourné mraky,  rám obrazu seschnul a v rozích se rozjíždí rozklížené spoje. Přesto rám odmítám nechat opravit a plátno vyčistit.

 Když se na něho zadívám, vyvstává mi v představách rok 1946, kdy si některá německá  rodina  v Krnově tento obraz balí a ukládá do zavazadla, jenž nesmělo mít s veškerým majetkem více než 30 kilogramů na osobu  a odchází směrem k nádraží. Kde potom asi tento obraz visel a u koho vyvolával vzpomínky na rodné bydliště? Tyto obrázky zůstanou již asi neodpovězeny. Původní majitel obrazu pravděpodobně zemřel a potomci, kteří již ke Krnovu žádný vztah neměli, dali obraz do internetové aukce. Ten se opět po více než  sedmdeátiletech vrátil opět do Krnova.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Altvaterturm fenster 1912

Nevím jestli již někde byla zveřejněna fotografie okna umístěného na staré rozhledně na Pradědu. Podařilo se mi ji objevit v Jägerndorf Heimetbrief z roku 1953. Není uveden žádný popis – pouze dodatek, že se jedná o fotografii okna z rozhledny na Pradědu.Pokud dá někdo do komentáře překlad nápisu, tak aby dával smysl budu rád.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Prasečí válka v roce 1906

To že první světová válka, která zasáhla kontinenty Evropy, Afriky i Asie začala v roce 1914  měsíc po atentátu na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘ Este v Srbském Sarajevu ví asi každý z nás.

Málokdo ale ví, že předzvěstí již byla Prasečí válka mezi Srbskem a Rakouskem Uherskem, která vypukla již v roce 1906 a skončila v roce 1908. Důvod byl jednoduchý. Srbové se rozhodli v roce 1905  odebírat vojenské střelivo nikoliv z Rakouska, ale z Francie. Na protest Rakousko-Uhersko vypovědělo V roce 1906 smlouvy o vzájemném obchodu se Srbskem, což těžce poškodilo tamní produkci vepřů, kteří se již po desítky let chovali v Srbsku hlavně pro rakouské odběratele. Srbové na oplátku zmrazili veškerý dovoz na průmyslové výrobky a stroje z Rakouska. Následně našlo Srbsko nové trhy v Německu, což se Rakouska bolestivě dotklo. Ztráta srbského zdroje dovozu prasat se projevila na rostoucích cenách masa, kterého byl rázem nedostatek. Toho využili také místní dodavatelé masa , kteří začali ceny masa zvedat vzhůru.

Proč o tom ale píši?

V krnovských novinách byl  v roce 1906 zveřejněn článek “ Krnovský upír „, jenž pojednával o místním řezníku, který nevídaným způsobem zdražil cenu masa. Název článku i jeho text způsobil, že maso si u něho přestali nakupovat nejen zaměstnanci továren, ale i střední třída obyvatel. Marně se snažil  úslužně vysvětlovat, že zvýšení cen nařídila nejen císařská kancelář ale i  že jsou následkem  vysokých  cen dodavatelů dobytka. Situace dospěla až tak daleko, že městská rada byla nucena zaslat tehdejšímu ministru zemědělství, jenž byl původem německé národnosti, petici s požadavkem na zrušení zákazu dovozu vepřového – popřípadě dovoz masa z Uherska. Situace se zklidnila na krátkou dobu až v roce 1908, kdy byla celní válka mezi Rakouskem a Srbskem ukončena.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Policejní zprávy v Krnově mezi 15. a 22.říjnem 1920

Dnes bych Vám chtěl přinést několik policejních zpráv vydaných v krnovském tisku v období 15 až 22 října 1920.

  • V silné opilosti navštívil jeden koňský handlíř bydlící na Burbergu (Cvilíně) jistou restauraci v obvodu města. Navzdor policejnímu zákazu si přivedl do výčepu psa. Přes upozornění se neustále dožadoval dalšího alkoholu. Když mu nebylo v jeho žádosti vyhověno začal personálu restaurace vulgárně nadávat. Poté vzal židli na které seděl, začal se s ní ohánět, přičemž převrhl stůl a rozbil vázu. Majitelku restaurace, která se ho snažila uklidnit chytil pod krkem a mrštil s ní na zeď. Škoda na majetku restaurace činí 390 korun
  • Prádlo zákazníků a ubrusy byly odcizeny v Krnově jedné pradleně. Dalším šetřením bylo zjištěno, že prádlo odcizil majitelce syn žijící s ní v jedné domácnosti. Látkové zboží  v hodnotě 1200 korun následně prodal v jedné zástávárně na Chářovské ulici.
  • Krádež parafínu. Parafín  o celkové hmotnosti 165 kg byla odcizen z majetku státních drah. Byl uložen v lampárně poblíž hlavního nádraží. Z krádeže byl obviněn  úředník dráhy. Ten parafín po krádeži prodal v obci překupníkovi v obci Chomýž.
  • Noční klid a zákaz provozování hostinské činnosti v nočních hodinách byl porušen v Restauraci na Rudolfově ulici. (Revoluční). Pořádek musel být sjednán o půl druhé ráno.
Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Osvětlení Reálné školy v roce 1920

V dnešních prosincových dnech se již brzy v odpoledních hodinách  sklání slunce k obzoru a již po čtvrté hodině padá na město tma. Pokud se tedy vydáte na podvečerní  vycházku městským parkem , již ani nevnímáte světlo linoucí se z oken našeho  gymnázia. Pokud byste ale vyšli na vycházku před sto lety, tak byste   v oknech školní budovy zahlédli pouze mihotající se světélka vycházejících z petrolejových lamp.

Výdaje na vybudování osvětlení tehdejší Reálné školy schválila městská rada v roce 1920. První žárovky se ve školní budově rozsvítily 02.října 1920.  V přízemí budovy byly nákladem ve výši  2500 Korun osvětleny deseti žárovkami dvě učebny. V prvním patře se ve čtyřech učebnách rozsvítilo 20 žárovek, jejich instalace stála 4500 Korun a ve druhém patře 5 žárovek v hodnotě 1000 Korun.

Výkon každé instalované žárovky byl ve výši 100 svíček. V roce 1920 nebyl výkon žárovek označován jak dnes  Watech, ale byl  odstupňován v porovnání s počtem zapálených svíček. V žárovkách, již ale bylo v té době použito wolframové vlákno stočené do spirály,které se používá až do současnosti.

Celková platba za elektrifikaci byla již hrazena v nové Československé měně, která byla byla vydána 15. dubna 1919. V té době se ještě peníze tiskly v různých tiskárnách a jejich návrhy se zadávaly různým výtvarníkům. Ne všechny tiskárny byly pro tisk peněz v nově vzniklém československém státě vybaveny . Proto se tiskly bankovky i v Rakousku.

Nově vzniklá 1000 Korunová bankovka, jejichž autorem byl světoznámý malíř Alfons Mucha se tiskla až v Americe, kde mohla pomocí hlubotisku, který byl ještě u nás neznámý získat spoustu ochranných prvků.  Kvalita ostatních u nás tištěných bankovek byla tak mizerná, že téměř okamžitě došlo k výrobě jejich padělků. Nejvíce se padělaly stokoruny, pětisetkoruny a pětitisícovky. Právě  5 000 – ová bankovka byla stažena velmi rychle z oběhu, proto je dnes také nejvzácnější a nejdražší. Pokud byste ji doma objevili tak na aukci můžete za ni získat až 500.000 Kč.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zánik Kurzeovy továrny v Krnově v březnu 1944

Přesně před 73 lety zachvátil obrovský požár jednu z největších textilních  továren v Krnově. Během jedné hodiny shořel mohutný  komplex výrobních budov  s veškerým výrobním zařízením. Ve skladech bylo ohněm zničeno značné množství textilního materiálu určeného pro německou armádu. Paradoxem je, že spáleniště, přestože se jedná o objekt v centru města se dochovalo až do dnešních dní.

Textilní firma  Franze Kurze byla založena  146 lety.

První budova továrny byla vybudována v roce 1871 v těsné blízkosti kostela sv. Ducha. V ní byly soustředěny, jak bylo tehdy  obvyklé, všechny potřebné provozy: sklady, kanceláře, byt i výrobní sály. S rozvojem výroby byla budova dvakrát přistavována. Při druhé přístavbě byla již budova lomena a pokračovala dále po dnešní  Soukenické ulici. Ve dvoře továrny byla přistavěna kotelna, strojovna pro parní stroj, barevna a prádelna. Zároveň byl novou budovou zakryt  vodní náhon, který protínal hranici firemního pozemku továrníka Kurzeho.

Od roku 1908 vlastnil továrnu Theodor Flemmich

V roce 1908 kupuje továrnu Theodor Flemmich. V té době má již továrna vlastní přádelnu vlny, niťárnu, tkalcovnu se 150 mechanickými stavy, barevnu vlny včetně úpravny. Hybnou sílu zabezpečují 3 kotle, které roztáčejí parní stroj o výkonu  160 koňských sil. Produkce výroby se neustále zvyšuje a již v roce 1914 si může nechat Theodor Flemmich postavit secesní vilu, která se zachovala až do dnešních dní. V roce 1929 továrnu pohlcuje firma  Aloise Larische a jeho synů. Ti zde  nechávají zvýšit výkon parního kotle na 200 HP. Zároveň zde nechávají namontovat elektrický generátor s transformátorem na 120 kilowathodin.

Mohutný požár zničil továrnu během jedné hodiny.

Během válečných let se sortiment výroby postupně mění. Přilehlé sklady továrny jsou přeplněny součástmi oděvní výstroje pro německou armádu. S dalšími přicházejícími zakázkami pracují dělníci v továrně neustále ve třech směnách.

Potom přišel pátek 10.března 1944. Bylo přesně půl deváté večer, když z okna továrny ve zvýšeném přízemí nad prodejnou tabáku vedle hospodářského dvoru pivovaru, vyšlehl první plamen. Zpočátku se rozhořela část továrny u dnešní křižovatky, naproti hotelu Burgberg. Oheň se ale olejem napitou dřevěnou podlahou rozšířil tak rychle, že během necelé hodiny hořel jasným plamenem celý objekt včetně jeho západní části, kde byla již jen dnes zaniklá ulička a za ní již kostel Svatého Ducha s městským špitálem. Rychlost zkázy továrních budov způsobily zejména dřevěná patra, které nebyly zhotoveny z ocelových traverz, ale z těžkých dřevěných trámů.

Zoufalá snaha hasičů i vojáků Wehrmachtu nemohla zabránit zkáze.

Na severní straně továrny v blízkosti synagogy, se snažila místní posádka Wehrmachtu zachraňovat ze skladů hotové výrobky. Vyvezené oděvní součásti byly již ale většinou ohořelé nebo seškvařené. Snahu vojáků, ale zastavily již se propadající stropy, kdy přes 150 těžkých tkalcovských stavů se s ohlušujícím rachotem řítilo dolů až do sklepů.

Na místě již v té chvíli zasahovalo pět hasičských sborů. Po Krnovských hasičích přijely na místo také sbory z Kostelce, Chářové, Úvalna a Bližšic. Přestože z vodního náhonu vedoucího pod továrnou hasiči  natáhli 29 hadicových cest s proudnicemi, byla jejich snaha marná. Jejich zásah se potom soustředil již jen – na záchranu okolních domů , kde od silného žáru praskaly okenní skla.

Během jedné hodiny shořel celý tovární komplex budov až do základů. Ohně ušetřena zůstala jen přízemí  dvě patra budovy na Soukenické ulici  pod kterou vedl vodní náhon. Celková škoda byla odhadnuta na neuvěřitelných 1 milion říšských marek. Byla ustanovena zvláštní komise za účelem zjištění příčiny požáru. Tu ale nebylo možné k celkovému zničení továrny zjistit. Takže byla stanovená pravděpodobná příčina nevypnutá žehlička některého ze zaměstnanců továrny.

Trosky tovární budovy kouřily ještě několik dní. Přestože požár této továrny byl největší v historii průmyslu města Krnova, bylo veliké štěstí že ten den bylo bezvětří. Oheň by z největší pravděpodobností přeskočil na ostatní budovy a hrozilo by zničení celé městské čtvrti v centru města.

Spáleniště v současnosti –  po 73 letech

V prvních měsících po osvobození města byla na základech továrny vyhořelé do základů postavena vysoká zeď, která do dnešních dní ukrývá před kolemjdoucími dílo zkázy z válečných let. Areál za zdí byl začleněn do n.p. podniku Závody stuh a prýmků. Od té chvíle jako by se tam zastavil čas. Z bývalé továrny zůstala donedávna pouze snížená část jedné haly na Soukenické ulici, která přežila jen díky vodního náhonu, protékajícího pod ní. Přes torzo tovární haly  se jen mezi rozbitými okny proháněl vítr. Kolemjdoucí nemusel  být ani bystrý pozorovatel, aby si nepovšimnul  opáleného štítu nad touto sníženou stavbou. Tato hala ale předminulý rok byla zbořena. V současné době na jejím místě provádějí průzkum archelogové.

 

Také v těsné blízkosti kostela sv. Ducha zůstal kousek ohořelé zdi z původního bočního štítu budovy. Dojem pozorovatele navíc umocní pozůstatek rozvodu elektrického proudu s opálenými izolátory od požáru, který zde ještě zůstal z období podnikaní továrníka Larische.

Trestuhodné a hlavně smutné je ale to, že pro vznik nové poválečné zástavby v době budování socialismu, byly ničeny celé bloky nádherných domů a  přitom tento obrovský prázdný prostor  spáleniště vydržel až do dnešních dní.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář