Tragicky osud mlynáře v Zátoru Loučkách v roce 1909

Mlýn v  Zátoru Loučkách čp.1 stával na řece Opavě, ze které byla voda vedena mlýnským náhonem na mlýnské kolo. V gruntovních knihách se poprvé zmiňuje 17. února 1697, kdy Fridrich Ratzke koupil od Michaela Klappera jeho svobodný mlýn s přináležejícími zahradami, poli a loukami za 500 tolarů.                                                                                Dalším majitelem mlýna se stal Daniel Ratzke, který 11. prosince 1707 koupil svobodný dědičný mlýn od své matky Roziny, vdovy po předešlém mlynáři, za 900 tolarů. Když Daniel Ratzke zemřel, prodala vdova Marina 16. dubna 1747 mlýn v Loučkách o dvou složeních jejich synu Leopoldovi za 940 tolarů slezských.                                                  Dalším majitelem mlýna o dvou složeních v Loučkách se stal František Ratzke, kterému 27. prosince 1774 prodal mlýn jeho otec Leopold Ratzke za 3 000 zlatých rýnských. František Ratzke prodal 29. října  1808 svůj mlýn v Loučkách čp. 1 svému synovi Františku Ratzkemu za 4 500 zlatých rýnských.                                                                                        Dalším majitelem mlýna byl také František Ratzke, který zemřel 4. září 1872. Dne 21. května 1873 prodali mlýn jeho dědicové manželům Janu a Marii Titelovým. Ti nehospodařili na mlýně příliš dlouho – již roku 1878 se zástavním držitelem mlýna stal Gustav Kandler.                                                                                                                                    Po roce 1918 byl mlýn v držení manželů Františka a Olgy Schoferových, kteří roku 1936 převedli mlýn na Maxe Meissnera /nar. 10.7.1888/. Od tohoto okamžiku nesl mlýn název “ Max Meissner, obchodní a námezdní mlýn Loučky u Krnova“.

Tolik tedy k historii mlýna. V zápisu mlynářů na mlýně není vedeno jméno mlynáře Bupárka, které figuruje v níže uvedeném výstřižku novin z roku 1909. Vzhledem k tomu že při  sčítání obyvatel  v roce 1910 žilo 698 obyvatel a z toho nebyl ani jeden Čech bude asi jméno mlynáře pozměněné anebo smyšlené. Těžko tedy po 109 letech říci jestli je novinový článek pravdivý nebo se jedná o novinářskou kachnu. 

   

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pokus o vraždu v Krnově v roce 1884

V obrozeneckém časopise vycházejícím  v Českých zemích od roku 1861   pod názvem „Spojenými silami“ vyšel v čísle 1217    dne 21.01.1885 článek popisující pokus o vraždu mého dítěte v městě Krnov . Další osud vražedkyně Petrášové ani jejíh dítěte Marie již znám není.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Vzpomínka na letce Rudolfa Černína

Letecký sport má v Krnově dlouhou tradici. Rozvinul se po roce 1945 a dodnes vychovává mladé nadšence pro letectví.Málokdo však ví, že se před druhou světovou válkou proslavil jako letec krnovský rodák.                                                                                                                       Rudolf Černín se narodil v Krnově 12.listopadu 1910. Většinu svého dětství a mládí prožil v sousední Opavě.  Jako mladý muž se stal vojenským letcem. Byl prvním kdo se v historii Československého letectva z porouchaného stroje zachránil seskokem pomocí padáku.           Letci všeobecně v roce 1931 padákům nedůvěřovali a jejich využití se vyhýbali. Byla to pro ně novinka ne moc příjemná, létání s nimi bylo nepohodlné, možnost záchrany života při seskoku s nimi se jevila jako málo pravděpodobná.Navíc nebyly zkušenosti se seskoky a scházel i padákový výcvik, dokonce i teoretický. Piloti proto často raději riskovali nouzové přistání.  Do poloviny června 1931 bylo na území naší republiky provedeno pouze 21 seskoků padákem. Všechny byly ale plánované. Z tohoto počtu bylo 15 seskoků při Armádním leteckém dnu v Praze. Vzhledem k nebezpečnosti seskoku pomocí padáku  za každý provedený seskok byla požadována taxa v rozmezí od 5000 do  10000 Kč. Zde naši piloti poněkud zaostali za svými zahraničními armádními kolegy u nichž se důvěra v padák vžila mnohem dříve.

Potom ale přišel 23.červen.1931 Pilot četař Rudolf Černín usedá do letounu Š20 vzlétá k nebi a začín provádět leteckou akrobacii. Při letu na zádech  se ale řídící páka zachytila o kovové lanka obsluhující dvojici kulometů a letadlo se stalo neovladatelným. Přestože letadlo bylo ve výšce pouhých 400 metrů nad zemí opouští Černín letadlo a bezpečně přistává pomocí padáku na zemi.  Potěšitelné bylo, že život četaře Černína zachránil padák „PAK“ domácí čs. konstrukce. Ministr národní obrany ČSR mu za to předal zlaté hodinky s věnováním „Duchapřítomnému pilotovi – ministr národní obrany“

Od seskoku neovladatelného letadla uplynuly 2 roky a přichází 08.srpen 1933 . Rudolf Čermín usedá do I. prototypu nově vyvíjeného letadla Letov Š231. Nemůže ale tušit, že letoun má závažnou konstrukční vadu. Velký problém je s pevností s pevností náběžné hrany horních křídel a kormidel. Tato vada,  při vybírání střemhlavého letu způsobovala výraznou deformaci náběžné hrany horního křídla a baldachýnu. Ta mohla způsobit případně i explozi křídla s následnou fatální havárii letounu.  Rudolf  Černín  vystoupá s letadlem do patřičné výšky. Po několika provedených výkrutech přechází do letu střemhlav. Při strmém sestupu se ale z horního křídla začíná trhat plátno a letadlo se stává neovladatelným. Rudolf Černík opouští letoun, otevírá padák, ale protože je již v malé výšce je již pozdě.  Dne 08.srpna 1933 zahynul 23 letý krnovský rodák ve službách československého letectva. Obdržel in memoriam zlatou medaili. Na jeho pomníku  na opavském hřbitově  je zobrazen vojenský letoun.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Reklama dnes a před 90 lety

1930                                                                                                                                         Dostal se mi dostal do rukou článek časopisu Hlas z roku 1930 v kterém se popisuje úspěšná operace šedého zákalu v Krnovské nemocnici provedené doktorem Friedou v roce 1930. Díky této operaci 40-letý hudebník, který byl celý život slepý začal vidět. Dnes bychom tomu řekli reklamní článek

2018                                                                                                                                           Dnes již samozřejmě Krnovská nemocnice žádný článek v časopise nemá. Reklamu lze nalézt na internetu. Oční oddělení nemocnice tam má uvedený vlastní odkaz , kde přímo nabízejí možnost operace slepého zákalu.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Tento dům je pod ochranou Boha

V blízkosti krnovské radnice stával výstavní dům obchodníka Rinkeho. Na fotografiích tohoto domu byl vidět nápis.Nebyl ale čitelný. Někdy jsem si říkal. Co tam může být napsáno? Až jednoho dne se mi dostala do rukou fotografie domů na které bylo možné po zvětšení nápis rozluštit. Zní asi takto. Pokud v tomto domě bydlí dobří lidé , je tento dům pod ochranou boha. Bohužel stavitelé nemohli tušit, že i bůh byl na poválečnou revoluční dobu krátký. Zkrátka již dnes nestojí. Na jeho místě  dnes najdeme bustu Leopolda Bauera.

Rubriky: Procházka Krnovem | 1 komentář

Rychlík D261/262 Opava – Krnov- Nysa – Zhořelec- Berlín

Rychlík D291/292 byl během válečných let ozdobou krnovského nádraží. Vlak byl velmi oblíbený protože spojoval přímým spojem východní Sudety s hlavním městem Říše Berlínem. V soupravě byly zařazeny nejmodernější vozy Říšských drah. Pokud byste včele vlaku očekávali rychlíkovou lokomotivu s velikými koly, byly by jste zklamáni. Místo ní vyjížděla z Opavy tendrová lokomotiva s označením 77.3 (po válce vedená pod označením ČSD 354.1) . Lokomotiva vypouštěla mohutné oblaka páry a do dálky bylo slyšet tlak páry vypouštějící se z bezpečnostních ventilů. Bylo úžasné vidět, jak se tyto ne právě moderně působící lokomotivy  se zátěží devíti čtyřnápravových vozů  rozjíždějí a vjíždějí do stoupajícího oblouku mezi opavskými nádražími . I přes krátkou zastávku na v Opavě západ projížděly s každodenní pravidelností trať o délce 26,5 km do Krnova za 32 minut.Pokud jste si v Krnově na nádraží koupili lístek na rychlík Krnov – Berlín , tak jste v Krnově mohli usednout do kupé a vystoupit  za 10 hodin jízdy bez přestupu až v Berlíně u zoologické zahrady. Jen včele vlaku se cestou vystřídalo pět lokomotiv.

Při  větším počtu vozů byla do zápřahu na konec vlaku přidána lokomotiva označená 56.33 Říšských drah později pod označením (ČSD 443.2). Tuto lokomotivu bylo lehké poznat, podel mohutné dýmovnice (komína).

Po příjezdu do Nysy byla lokomotiva jedoucí vepředu vyměněna za pruskou lokmotivu P8, která byla přistavena z Kladska.

Na dalším elektrifikovaném úseku DO Zhořelce převzala vlak elektrická lokomotiva E17.

Na poslední úsek trati do Berlína byla přistavena lokomotiva pod označením S10

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Když budete projíždět Laryšovem

Když projedete Laryšovem a budete z něj vyjíždět ven, vždy pojedete do kopce. Nejspíše si přeřadíte na trojku a myšlenkami se budete ubírat na cílem své cesty. Ale vraťme se zpět do Laryšova. Malá obec pár pěkně opravených domů.

V březnu letošního roku 1891  se zde narodil Alfred Proksch. V malé vsi v blízkosti Krnova v té době žilo 110 obyvatel. Proto narození Alfreda byla událost. Tehdy ale nikdo nemohl tušit, že se z něj stane vedoucí činitel NSDAP v Rakousku a následně významný nacistický pohlavár. První čtyři roky navštěvoval školu v Laryšově, následně v Krnově , kde nakonec vystudoval gymnázium. Po absolvování jednoletého studia na železniční akademii v rakouském Linci  se stává železničním úředníkem v rakouském Linci. Toto město bylo nejvíce ovlivněno německým nacionalismem. Mezi rokem 1900 – 1908 zde žil  Adolf Hitler.  Během 1. světové války sloužil v 91. pluku jako záložní důstojník. Zajímavostí je to , že se jedná o pluk, ve kterém byl umístěn děj Haškova Románu vojína Švejka.                                   Po válce již  následuje raketový vzestup. Zakladatel NSDAP v Rakousku.Předseda nacistické skupiny v Linci.Obdivovatel Hitlera. V roce 1931 jmenován národním vůdcem Adolfa Hitlera v Rakousku. V roce 1933 odchází do Německa.  V témže roce získává zlatou medaili NSDAP.

V roce 1936 byl jmenován do Říšské hospodářské rady rady a byl členem Reichstagu.

V roce 1938 se stává po okupaci Rakouska Říským správcem pro Rakousko v roce 1939 Říšským správcem pro Sudety.

V roce 1938 byl jmenován předsedou Státního úřadu práce vKkStB řada 310 .   Zároveň byl jmenován do hodnosti   SA-Obergruppenführer . ( nejvyšší funkce v NSDAP) . Tuto hodnost obdrželo pouze 70 nejvyšších pohlavárů v NSDAP.

V roce 1945, po skončení druhé světové války byl zatčen Alfred Proksch americkými vojáky, následně byl odsouzen ke ztrátě majetku a čtyřem letem tvrdé práce, které strávil v sovětském zajetí. Současně byl zbaven svých nároků na důchod. Po absolutoriu pracoval nejprve jako asistent a poté jako asistent kanceláře a zemřel v roce 1981 ve Vídni.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Jízdní řády

 

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Odkud se vlatně vzali ti Sudetští Němci?

Sudety byly dlouho horkým tématem, které ještě stále  osciluje českou veřejností.

Z pohledu českého obyvatele: Sudeťáci  v roce 1938 rozbořili první republiku a způsobili odtržení českého pohraničí. Zároveň odtud byli vyhnáni Češi a moci se uchopili nacisti. Český stát se v okleštěné podobě nemohl bránit a byl Němci obsazen. Nacisté způsobili  mnoho zvěrstva a proto museli být sudetští Němci odsunuti.                                       Pohled sudetského Němce je  jiný: Sudety byly po první světové válce obsazeny Československem a následná česká správa utiskovala Němce. Po ukončení druhé světové vály byli sudetští Němci vyhnáni, přestože zde žili  po dobu mnoha generací.

První Němci se objevili v Krnově ke konci 13 století  za vlády českého krále Přemysla Otakara II.  Tito kolonisté  přicházeli na pozvání českého panovníka, aby kultivovali neosídlené české pohraničí. Češi  totiž žili převážně v nížinách podél říčních toků a neměli zkušenosti s životem v horských oblastech. Příchozí Němci tuto oblast osídlili, půdu zúrodnili a vesměs úspěšně zde hospodařili. Nejednalo se ale  jen o obyvatele dnešního Německa. Mezi  kolonisty kteří založili velkou část českých měst a obcí, byli i obyvatelé dnešní Francie, Belgie,Holandska ,Švýcarska a Rakouska.Postupem času se však poněmčili. Češi a Němci, žili v prostoru českého pohraničí společně  po dlouhá staletí. Vzájemnými manželstvími se mísili mezi sebou. Německá kultura výrazně obohatila českou. Situace kolem jejich soužití se začala vyhrocovat až s příchodem nacionalismu propagovaného zejména Konradem Henleinem.

Krásný příklad toho, že vztahy mezi Němci a Čechy v období první republiky nebyly jen špatné, je cesta krnovského Franze Hartela, jeho spolucestujících a sudu piva, který kutáleli po vlastech českých.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zatajená letecká havárie na Rejvíze v roce 1953

Úterý 15. září 1953. Osada Rejvíz u Zlatých Hor

Nad rozlehlým údolím rozkládajícím se pod osadou Rejvíz přes roztrhané cáry stoupajícího bílého oparu pronikají  paprsky slunce, vzápětí se prodírají mezi větvemi stromů a dopadají na mokrou zem, kde se tříští o kapky třesoucích se po vydatném nočním dešti na stvolech polehlé lesní trávy. Zcela neteční k těmto hrátkám podzimní přírody jsou tři muži v pracovních oděvech, kteří pomalu stoupají po silnici vinoucí se z Horního údolí k Rejvízu. Za zatáčkou s odpočívadlem se noří do hustého lesa nad silnicí. Ospalé ticho za chvíli přeruší dopadající se monotónní údery lesnických sekyr. Všichni tři jsou zabráni do práce…….  Jejich práci náhle přerušuje ohlušující burácení, při kterém tuhne krev v žilách  a zorničky očí se rozšiřují strachem. V blízkosti slunce se mihnul tmavý stín, ten vzápětí láme mladé smrky pod silnicí  a vzápětí stojící dělníky oslepí záblesk doprovázený mohutným výbuchem.

Úterý 15. září 1953 – Vojenské letiště ve Strachowicích u Wroslavi.

Po povinné lékařské prohlídce nastupuje kapitán po Stojowski do proudového letadla JAK-23. Mechanik mu pomáhá se usadit do kokpitu letadla a připoutává ho pásy. Kapitán se poohlédne na levou stranu, kde stojí druhý letoun, v němž je již připraven k letu poručík Burek.Usměje se a vztyčí palec. Jejich dnešní úkol je vzlétnout a provést cvičný let v severním prostoru v ose Wroslaw  – Sycow – Ostrow Wielkopolski a zpět do Wroslawi. Konečně pokyn k startu. Obě dvě letadla v těsném závěsu  vzlétají k nebi. Kapitán Stojowski přitahuje řídící páku k sobě. Je si vědom, že tento letoun minulý měsíc v Sovětském svazu vytvořil světový rekord ve stoupání, kdy od startu dosáhnul výšku 6000 metrů za 170 sekund. Letoun se vzepjal a již strmě stoupá k nebi, tělo pilota je v okamžiku stisknuto obrovskou silou do sedadla a během tří minut oba letouny dosahují stanovenou výšku. Ruka zkušeného pilota pomalu posunuje řídící páku dopředu a na přístrojích zároveň kontroluje dráhu letu. Povolená maximální bezpečná výška byla při rozpravě před cvičným  letem stanovena na 7000 metrů a letová rychlost obou   letadel na 800 km /hod. Vzhledem k tomu, že JAK-23 nemá hermeticky uzavřenou kabinu, pilot ihned pociťuje na svém těle změnu atmosférických podmínek. Tento útočný stroj zkonstruován již v roce 1947 pro boj s nepřátelskými bombardéry v nízkých operačních výškách. Pilotovi se vybavuje před očima zcela nový letoun MIG-15. Ten  má hermetickou kabinu a proto může operovat až do výše 15000 metrů nad zemí. Jeho dokonalé letové i manévrovací schopnosti nad tolik předčili JAK-23, že se ještě v tomto roce přestaly vyrábět. Ohlíží se po druhém stroji. Ten letí v předepsaném závěsu za ním. Letouny se blíží k cíli cesty. Kapitán Stojowski  lehce nakloní řídící páku vlevo  a letoun  poslušně vykrajuje zatáčku a nabírá kurz zpět na Wroslaw. Kapitán se opětovně ohlédne přes rameno na svého dvojníka a zkoprní. Druhé letadlo s poručkem  Burkem se odklání od kurzu a rychle se vzdaluje. Navíc začíná pomalu klesat pod úhlem dvaceti stupňů. Na výzvy řídící věže ani druhého pilota nereaguje. Letadlo F. Burka neustále letí dopředu a pomalu klesá. Míjí město Prudnik a potom náhle změní směr letu a prudce padá k zemi za hraniční čarou na území Československa.

Úterý 15. září 1953 – Lesní úsek mezi Dolním údolím a Rejvízem.

Zpráva o letecké havárii se rychle rozšířila. Na místo neštěstí přijíždějí složky SNB. Jejich prvotním úkolem je zabezpečit místo dopadu s vrakem letadla. Tyto jednotky jsou telefonicky informovány o postupu dle zvláštní směrnice vytvořené pro situaci zřícení vojenského letadla. Místo nehody je neprodyšně uzavřeno. Vyšetřováním havárie letounu a ohledáním místa katastrofy byla pověřena sedmičlenná Československo-polská vojenská komise. Při ohledávání místa letecké katastrofy komise zjistila, že letadlo nárazem na zem vybuchlo a bylo úplně zničeno. Vytvořený kráter měl rozměry 6 x 4 x 6 metrů. Mezi úlomky letadla byly nalezeny ohořelé části lidského těla. Podle polámaných stromů komise zjistila, že se letoun zřítil pod úhlem cca 70 stupňů. Motor a některé části se zaryly do hloubky  8 metrů. Trup letadla byl výbuchem roztrhán na drobné části a rozmetán více jak 100 metrů po okolí. Podle polohy nalezeného uzávěru kabiny komise zjistila, že kabina byla uzavřena až do dopadu letounu na zem, tudíž se pilot nesnažil katapultovat.  Svědkové svou výpovědí potvrdili, že bylo slyšet hukot leteckého motoru, načež spatřili řítící se letoun, který po několika sekundách dopadl na zem a vybuchl. V závěru vyšetřovací komise je jako pravděpodobná příčina havárie uvedena ztráta vědomí pilota z nedostatku kyslíku nebo z jiných fyziologických příčin. Po ukončení vyšetřování havárie byly pilotovy ostatky předány polské straně a oficiálně pochovány na Osobowickém hřbitově ve Wroclawi. Škoda na lesním porostu byla tehdy vyčíslena na 400,- korun Československých. Vytvořený kráter byl po vyzdvižení důležitých částí letounu zasypán zeminou. Polské prameny dokonce nedávno uvedly, že důvodem havárie mohla být i technická závada na letounu. Spekulace o emigraci F. Bureka s úmyslem přeletět naše území a přistát ve Vídni se nepotvrdily. Letecká havárie byla po dlouhé desetiletí evidována pouze v tajném spise MNO. Po celou dobu nesměla vyjít o pádu polského letadla na čsl. Území ve sdělovacích prostředcích žádná zmínka. Pomalu ale jistě tato událost upadala v zapomnění.

Pondělí – 15. září 2008 – Lesní úsek mezi Dolním  údolím a Rejvízem po 55 letech.

V roce 2006 byl spis o letecké havárii odtajněn. Na připomenutí tohoto neštěstí má podíl amaterský badatel havarovaných letedel z České vsi u Jeseníku pan Sikora.

Pondělí – 15. září 2017 – Lesní úsek mezi Dolním  údolím a Rejvízem po 64 letech.

Další některé nehody letounů JAK-23 Polské armády v padesátých letech 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář