Kdo pomůže s fotografií?

Dobrý večer, dávám do placu fotografii s kterou si neumím poradit. Je každopádně stará. Zcela určitě před rokem 1900. Na první pohled vypadá jednoduše , ale chybí mi tam cesta. Poradí někdo?

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Zima 1940/1941

Stýská se Vám po sněhu? Zima sice neřekla ještě své poslední slovo. Moc toho sněhu zatím letos nebylo. Proto přidávám několik fotografií zimy z roku 1940 /1941.

 

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Proč se vlastně vybouralo náměstí.

Často , když jsem procházel náměstí, nebo si prohlížel jeho staré pohlednice, tak jsem si říkal. Kam se podělo původní náměstí? Proč se vlastně musely ty krásné secesní domy, které tu stály zbourat? Nikdo mi ani na tu otázku neuměl odpovědět. Pochopil jsem až jsem otevřel staré noviny VPŘED z padesátých let. Tam to vysvětlili stručně a jasně. K tomu není ani co dodat.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Pochod smrti přes Krnov v lednu 1945

Na začátku ledna 1945, kdy postupující sovětská armáda pronikala od Visly k Odře a anglo-americká vojska vstupovala do Německa bylo jasné, že německá říše válku prohraje. Všeobecně se očekávalo, že vězni koncentračních táborů budou předáni postupujícím spojeneckým armádám pokojným způsobem.

Místo toho však říšský vůdce SS  Himmler vydal rozkaz: „Ani jeden politický vězeň se nesmí dostat živý do rukou vítězných mocností – Sovětského svazu, Američanů a Britů. Do rukou nepřítele nesmí padnout jediný živý vězeň.

To ovšem nebylo dost dobře možné. Jen v Osvětimi jich ještě bylo asi 180 000. Nejsnadnější bylo vyhnat desetitisíce zubožených lidských trosek na pověstné pochody transporty a pochody smrti. První  pochody smrti začaly v třeskutých mrazech 18.ledna 1945, a to vyklízením největšího a nejhoršího tábora Osvětim, kdy se vězni museli přesunout do Gliwic, odkud jedna část vězňů musela dále pěšky a druhá v železničních transportech vedených z valné části přes Moravu a Čechy.

Dodnes jsou známé trasy těchto pochodů, které směřovaly přes Slezsko a Moravu, do v té chvíli neobsazených míst v Terezíně a Buchenwaldu kdy tyto pochody byly pro nacisty ukrutným likvidačním nástrojem. Vězňové měli na sobě jen plátěné pruhované kazajky a na nohou dřeváky. Chodidla
byla zabalená do onucí. Ti, kdo byli v táborech déle, byli vyhublí až na kost. Většina vězňů byla nemocná. Teplota vzduchu klesala v těch dnech až na mínus dvacet stupňů. Nemocní a staří brzy pochodu nestačili. Esesáci dodržovali příkaz do puntíku. Kdo se opozdil, kdo zůstal stát, byl bez milosti zastřelen. A tak každý pochod lemovaly desítky a brzy stovky mrtvol.

Neznámý je ale fakt, že jeden proud vězňů z Osvětimi a Birkenau, kteří vyšli z Gliwic 19. ledna procházel přes Krnov v třeskutých mrazech dne 30. ledna 1945. Vzhledem k tomu, že Krnov byl z velké části evakuovaný a ve městě a okolí bylo pouze obyvatelstvo německé národnosti, nepronikly tyto skutečnosti na veřejnost.  O tom, že zde pochod smrti, který budil úděs zůstavších obyvatel procházel, dosvědčují jen dva listy záznamu důvěrného spisu nalezeného po ukončení války v Zátoru Loučkách, který pojednává o zastřelených ruských zajatcích během pochodu smrti v Branticích a Zátoru.

Podle protokolu bývalého starosty obce Brantic Leopolda Kieslicha bylo v Branticích v noci ze dne 29 na 30 ledna 1945  7.500 zajatců z Gliwic. Po odchodu těchto zajatců z Brantic byly starostovi nahlášeny nálezy mrtvol zajatců ležících na různých místech. Ve směru od Krnova poblíž hostince Birghahn ležel jeden zmrzlý Rus, u stodol bývalého dvora byl zase jeden Rus zastřelen, když se bránil svému strážci, v horní části obce jeden ruský zajatec rovněž zastřelený a poslední zmrzlý ruský zajatec byl na hranici mezi obcí Branticemi a Loučkami. Starosta Kieslich nechal tyto mrtvoly dopravit do Brantic, kde byli pohřbeni vedle staré školy. Dle zápisu výslechu ze srpna 1945 jsou výše uvedení ruští zajatci pohřbeni na dvoře staré školy, místo není nijak označeno a podobá se smetišti. Přímí svědkové pohřbení nebyli po válce zjištění. Rozkaz k exhumaci a převozu mrtvol vydán nebyl.

Dále bylo zjištěno výslechem rolníka Mihatsche, že jeden Rus byl zastřelen vedle jeho stavení popisné číslo 22 v Loučkách a druhý o pár kroků dál. Oba zajatci byli zastřeleni německými vojáky, kteří doprovázeli transport jen proto, že byli fyzicky úplně vyčerpaní a nemohli pokračovat v cestě. Oba zajatce pohřbil hrobník Peikert přímo na Mihatschově pozemku. Hrob nebyl nijak označen.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Kam si zajít na vycházku? „No přece na Mohylu“

Těžko by se hledal mezi obyvateli Krnova někdo, kdo za svůj život nevystoupal na Bezručův vrch. Krásné místo s nádherným výhledem na město Krnov. Bylo odsud pořízeno nespočetné množství fotografií panorama města. V zimních měsících, bývá každoročně zdolávána stoupající stezka k vrcholu malými sáňkaři, v letních měsících je zase využívána krnovskými pejskaři. Po vystoupání na vrchol kopce se zpravidla výletníci zastavili u kamenného památníku (mohyly) s nápisem „Železniční a poštovní zaměstnanci velkého Krnova k osmdesátým narozeninám Petra Bezruče, slezského básníka a buditele“. Kolem památníku vede modře značená turistická trasa, spojující Krnov s Ježníkem. Vedle památníku se do dnešní doby zachoval okop polských vojáků, kteří zde měli své stanoviště v srpnu 1968 při obsazení České republiky vojsky spojeneckých armád.

Málokdo ale ví, že památník postavili krnovští železničáři již v srpnu roku 1910. Původně nebyl postaven k uctění slezského spisovatele Petra Bezruče, ale na počest rakouského spisovatele Petera Rosegera. Nápis na památníku hlásal. „Dem Richter des Volkes die Deutches Eisenbahner August 1910“  Spisovatel Roseger svůj život od narození prožil v těžkých podmínkách rakouských Alp. Stal se autorem mnoha krásných knih o přírodě, je autorem velkého množství citátů a stal se v západní Evropě symbolem ochránců přírody.

Vzhledem k tomu že po skončení války na památníku zůstala bysta a pod ní německý nápis se jménem, které málokdo znal, dočkal se pomník osudu jako mnoho jiných. Bysta z hlavou spisovatele byla rozbita a deska s nápisem byla demontována. Místo ní byla připevněna bronzová deska s věnováním básníku Petru Bezručovi. Ta vydržela na pomníku dlouhých 66 let. Až v říjnu 2013 vyšel v Krnovském regionu článek s názvem. Z Bezručovy Mohyly u kradli Bezruče. Bronz je zkrátka bronz. Vroc 2015 byl památník osazen novou pamětní deskou , která již připomíná českého i německého literáta. Jen pro jistotu je již z plastu.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

28.říjen 1918 vznik Československé republiky

Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou , prezidentem se stane Masaryk, Kramář bude předsedou vlády.                                                                                                                               Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem …“                                                                     Po oznámení vzniklo v Krnově  mezi Němci veliké rozčílení a ihned byla organizována obrana města tak zvaným Volkswehrem. Byli to ponejvíce vojáci, kteří se vrátili domů z války postupně se k nim i přidávali civilisté. V listopadu 1918 byla v Krnově ustavena vláda takzvaného Sudetenlandu.  Začátkem prosince začaly přicházet zprávy, že české vojsko obsadí Opavu a Krnov. To se stalo skutkem 27.12.2018 přijelo do Krnova vlakem ve 14 hodin 600 mužů československého vojska. Za zpěvu českých písní dorazili k radnici, kde důstojníci oznámili starostovi obsazení města jménem Československé republiky. Sto padesát vojáků zůstalo v Krnovských kasárnách a ostatní ještě téhož dne odjeli. Situace se postupně uklidňovala.

Toto období dokládá zažloutlý výstřižek novin vycházejících v Praze z roku 1919 , který upozorňuje na to, že všechny úřední dopisy přicházející do města v českém jazyce se vracejí bez odezvy, jelikož v československé republice uznává vedení města řeč pouze německou.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Železniční trať Ostrava – Opava

Všichni víme jak dlouho probíhala přestavba silnice mezi Opavou a Ostravou, která ještě není dodnes ukončena. Proto mě zaujal článek , který jsem našel o stavbě železnice mezi  Opavou a Ostravou ( Opava východní nádraží – Ostrava Svinovské nádraží)

Takže :                                                                                                                                                    27.08. 1852 padlo rozhodnutí o stavbě železniční trati. V témže roce bylo zahájeno zaměřování železniční trati. Celková délka byla 28 km. Naplánován bylo 15 oblouků, 16 přímých linií. Na danou délku 28 km se muselo vytvořit 25 km náspu a 3 km zářezu do terénu.  Muselo být vybudováno 65 mostů a propustí většinou kamenných. Největší most musel být vybudován pře řeku Moravici. Skládal se ze  tří polí po 6 sázích (celkem 34 metrů. Dále musela být splněna podmínka zadaná armádou, že železniční trať se nesmí přiblížit na dostřel (t.j. 1000 kroků) k tehdejší pruské hranici.                                           01.07. 1853 byla železnice zaměřena a projekt připraven ke stavbě.                                    (11 měsíců a 3 dny)                                                                                                                               20. 8. 1853  byla stavba předána podnikatelům bratřím Kleinům. Položení náspu, stavba mostů a propustí, položení  kolejnic, stavba nádraží, zabezpečovacích zařízení byla již ukončena  k                                                                                                                                            27. 10. 1855 kdy přijela po dostavěné trati lokomotiva NEPTUN a byla provedena zátěžová zkouška mostu přes řeku Moravici.                                                                                    (26 měsíců a 7 dní)                                                                                                                                   17. 12. 1855  byla trať otevřena 17. prosince 1855, kdy o půl páté odpoledne přijel do Opavy slavnostní vlak z  Vídně tažený lokomotivami TITAN a NEPTUN                                      (39 měsíců a 21 dní )

Za tři roky a tři měsíce od rozhodnutí o stavbě až po příjezd vlaku. Podotýkám rok 1855 žádné nákladní auta, žádné pojízdné jeřáby,bagry, grejgry jen koňké povozy a lopaty. Na upomínku této doby zůstal na opavském nádraží jen pamětní mílník s nápisem  uvádějícím vzdálenost k hlavnímu městu Rakouska – Uherska 290 km. Pokud budete vjíždět na opavské východní nádraží možná ho zahlédnete.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Rytíři Slezské oblohy

Jemné vrnění v dáli za horizontem velmi rychle přechází až v burácející hřmot, nad hlavou se nám mihne stín a ohlušující zvuk se opět zklidňuje až do úplného ztišení. Někteří z nás v té chvíli hledí netečně do chodníku, jiní se zase zaklánějí zastiňují si rukou zrak před sluncem a pozorují přelétající vrtulník.  „Letecká záchranná služba“  Nikdo z nás neví, jestli ji sám někdy nebude potřebovat. Ani se nechce věřit že v příštím roce již budou vrtulníky létat do Krnova zachraňovat lidské životy již 30 let.

Když 1.8.1989 zahájila LZS Ostrava svůj provoz, dostala do vínku volací znak „Kryštof 5“. Číslo 5 znamená, že byla zřízena jako pátá v tehdejším Československu a ,,Kryšof,, je mezinárodni označeni letecké záchrany .Během těchto dvaceti let provozu LZS Ostrava se vyměnila rada vrtulníků i jejich provozovatelů. V roce 1990 se u společnosti Slov-aier, která provozovala LZS Ostrava vyskytoval i vrtulník Mi-2 , který byl v roce 1979 původně dodán pro Federální ministerstvo vnitra..Tento vrtulník s imatrikulací OK-JIX je zachycen na obrázku z roku 1990, kdy operoval z louky před krnovskou nemocnici, ještě za asistence tehdejší Veřejné bezpečnosti. Louka před nemocnici sloužila pro provoz vrtulníku LZS až do roku 1996, kdy byl zprovozněn heliport přímo v areálu nemocnice.

Od roku 1992, po zániku Slov-airu, nahradila provozovatele vrtulníku pro LZS Ostrava, taktéž slovenská firma BEL-AIR s.r.o.. Tato od 12.4.1992 provozovala vrtulník Bell 206 L-3 s imatrikulaci OK-WIO. Původní kanadská imatrikulace C-FLWC, později slovenská OM-WIO a nakonec americká N 210 PH. Tento lehký dvoumotorový vrtulník původně vyvíjený pro americkou armádu dosahoval cestovní rychlosti při zásahu 200km/hod.

Po rozděleni Československa převzala provozováni vrtulníku pro LZS Ostrava firma DELTA SYSTÉM-AIR a.s., která od 1.2.2007 nese oznaceni DSA a.s. Tato v roce 1993 nasadila vrtulníky AS 355 F-2 nazývaný (Veverka 2) .

V Ostrave byl provozovan i AS 355 F-2, imatrikulovan OK-WIQ-vyr.c.5483. Ten byl od 2.2.1993 prevzat slovenskou firmou ATE-Air Transport Europe s.r.o. a dostal slovenskou imatrikulaci OM-WIQ. Takto se objevil i v Krnove, coz je zrejme z obr.3. – 30.7.1996 byl vrtulnik odkoupen pro DELTA SYSTÉM-AIR a.s. a provozovan opet jako OK-WIQ v Ostrave.

Při povodních 2007  nalétal Ostravský vrtulník s imatrukalcí OK AIB za tři dny desítky hodin. Během této doby zachránil 120 lidí a pět psů.

Potom ale přišel 16.květen 1998 Vrtulníku  OK AIB se během letu s pacientkou roztrhla převodovka motoru. Při nouzovém přistání se vrtulník převrátil a došlo k jeho úplnému zničení. Vrtulník se při nouzovém přistání v blízkosti  Horních Životic u Bruntálu převrátil. Tato nehoda stála jeden lidský život.

Od 3.2.2003 je u LZS Ostrava nasazen vrtulník Eurocopter EC 135 T1-vyr.c.0083, rok výroby 1999. Tento vrtulník obdržel imatrikulaci OK-DSA a je zachycen na heliportu krnovské nemocnice.

Od 1.1.2004 byl zahajen u LZS Ostrava i nocni provoz. Společnost DSA a.s. nasadila pro LZS Ostrava od 14.1.2005 uplne novy vrtulnik Eurocopter EC 135 T2- vyr.c.0371, rok vyroby 2004, který nese imatrikulaci OK-DSD. Tento vrtulník slouzil v Ostrave do 31.12.2008. Od 1.1.2009 je nasazen v Hradci Kralove u LZS ,,Krystof 6,

Nejnovejsim vrtulníkem pro LZS Ostrava je uplne novy Eurocopter EC 135 T2plus, který s imatrikulaci OK-DSE poprvé přistál 31.7.2009 v Ostravě.Nový vrtulník stál  113 milionů korun.K ceně vrtulníku musíme přičíst jeden a půl milionu korun za zdravotnické vybavení a dalších půl milionu korun na zakoupení přístroje pro umělou plicní ventilaci a intubační fibroskop. 

Od 1.1.2017 byl zahájen provoz vrtulníku H135 s imatrikulací  OE-XVG nového provozovatele firmy Helikopter Air Transport GmbH. Na třetí fotografii při zásahu u dopravní nehody 16.srpna 2017 v Úvalně.

Od 22.5.2017 v Ostravě-Zábřehu v sousedství střediska Letecké záchranné služby  začala působit posádka policejního vrtulníku. Stroj zatím bude přilétat ob týden z Brna, do budoucna by ale měl být v Ostravě jeden vrtulník nastálo. 

Za podstatnou část textu a fotografie vrtulníků v blízkosti krnovské nemocnice děkuji Panu Petru Jolletovi.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Příběh odvlečených beden ze zámku v Dívčím Hradě v roce 1945

Zámek Dívčí Hrad nám bývá často představován jako jedna z perel Osoblažska. Hrdě se tyčí nad zarostlým skaliskem, pod kterým protéká řeka Ossa a pamatuje dávné časy, kdy výšina na které se rozkládá město Prudnik, byla pohřbena ještě v tišině lesa. Svou bohatou historií Vás může zlákat k návštěvě stejně jako spoustu jiných turistů. Po příjezdu se ale dostanete pouze k uzamčené zámecké bráně. Budete se tedy muset spokojit s procházkou po přístupové cestě až na padací most, přes který již v minulosti přejížděli členové Maltézských rytířů. Pokud z mostu vzhlédnete vzhůru, spatříte nad sebou vysoké věže, z nichž se do kraje rozhlíželi Sedličtí z Choltic. Nechci zde popisovat historii hradu a pozdějšího zámku, která se omílá pořád do kola na spoustě webových stránek, ale chtěl bych se vrátit zpět do roku 1945.                                                                                                         V měsíci lednu 1945, kdy blížící se sovětská armáda postupuje stále víc a víc na západ, přijíždí k zámku kolona německých nákladních automobilů. Vrata zámku se otevírají a dovnitř nádvoří vjíždí jedno auto za druhým. Dolů seskakují vojáci Wehrmachtu a začínají z automobilů sundávat těžké bedny, které přenášejí po schodech vzhůru do prostoru zámku. Poté se skřípající vrata opět zavírají a po odjetých automobilech zůstávají jen stopy pneumatik na rozblácené cestě. Vzhledem k tomu, že celý zámek je obsazen německým gestapem, tak k této zvláštní události nejsou žádní svědkové. Na další dva měsíce upadají němečtí obyvatelé Dívčího Hradu (Maidelbergu), do období strachu a obav z další budoucnosti. V březnu 1945 se okolo přežene fronta. Dne 23. března jsou rudou armádou obsazeny okolní vesnice včetně města Osoblahy. V dalších dnech to vypadá, že se fronta zastaví před obcí. Naděje německých usedlíků jsou ale marné. Po dělostřelecké palbě, při které jsou také poškozeny věže zámku, do Dívčího Hradu vstupují 31. března sovětští vojáci.                                                                                                                                                         V zámku nalezené bedny jsou jen zevrubně prohlédnuty, ale vzhledem k blízkosti frontové linii jejich obsah nikoho nezajímá. Teprve po osvobození celého soudního okresu Krnov a ukončení světové války, nastupuje v Sádku na místo respicienta finanční stráže nadstrážmistr Žišlavský. Ten 21.srpna 1945 prohlíží na zámku v Dívčím Hradě obsah beden. Jejich množství odhaduje na čtyři zaplněné železniční vagony. Na místě zjišťuje, že se jedná o archivní materiály Pobaltských republik, jmenovitě Litvy, Lotyška a Estonska.

Tyto dokumenty převezla na zdejší zámek německá armáda při ústupu z Pobaltí. Mezi nimi je uloženo okolo jednoho tisíce velmi starých archívních knih vázáných z vepřové kůže. Dále jsou zde archiválie z období carského Ruska a přelomu roku 1919, kdy vznikají samostatné výše uvedené pobaltské země. Tyto materiály mají pro historiky nesmírnou cenu. Tři nově vzniklé neutrální státy Lotyško, Estonsko a Litva byly pod obrovským tlakem, který vytvářela politická hranice mezi fašistickým Německem a Ruskem. Proto po obsazení Polska Německem v roce 1939, Rusko v odvetu červnu 1940 pod záminkou ochrany, výše uvedené země obsazuje. Když v červnu 1941 vstupuje na území pobaltských republik německá armáda, převážná část obyvatel ji vítá jako osvoboditele. Po ukončení světové války a opětovném obsazení sovětskými vojsky nastávají kruté represe proti obyvatelstvu. Toto období je pro mnoho lidí v Pobaltí trvale spojeno s bolestnými vzpomínkami. V roce 1949 totiž začali sovětští okupanti s masovými deportacemi obyvatel Estonska, Lotyšska a Litvy na Sibiř. Postiženým mohl být téměř kdokoli. A na Sibiři čekala na mnohé z odvlečených smrt. Takzvané deportace sovětskými úřady roku 1949 byly zaměřeny hlavně proti odpůrcům násilné kolektivizace a dalším nepřátelům režimu. Mezi deportovanými na Sibiř bylo i mnoho dětí a mladistvých. Celkem se obětí deportací stalo více než 94 tisíc lidí.

O těchto věcech nemá ale nadstrážmistr Žišlavský ani tušení. Proto podává písemnou zprávu svým nadřízeným a zároveň o archivu uloženým v bednách na zámku informuje neznámého kapitána u ruské posádky. Jeho rychlou reakcí je ale zaskočen. Již na druhý den přijíždí na zámek tři těžké nákladní automobily a drahocenný archiv vojáci nakládají a postupně odvážejí na nádraží do Krnova. Povolením k odvozu se prokázal ruský kapitán Narcis Janovič od náčelníka centrálního velitelství Rudé Armády v Moskvě. Zamítavé stanovisko k vývozu archivních materiálů Baltských republik přichází z Ministerstva vnitra až za dva měsíce, když jsou již všechny materiály odvezeny pryč neznámo kam.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář

Nejstarší socha v Krnově

Hodně článků bylo již věnováno soše krnovského Neptuna, který je již po dlouhé léta ozdobou a symbolem města. Tato socha byla do Krnova dovezena v roce 1814 ze zámku rozmařilého hraběte Alberta z Hodice ve Slezských Rudolticích. Pokud si ale chceme prohlédnout nejstarší sochu města Krnova, musíme vyrazit až do místní části Kostelce, kde vedle kostela stojí pískovcová socha sv. Jana Křtitele.

Píše se rok 1747. Kostelec je samostatná ves. Uprostřed vesnice stojí vysoký kostel, na jehož straně směrem k městu sousedí dodnes stojící fara a za ní o kus dále se rozprostírají na místě dnešního parku budovy Melzerova statku. Naproti kostela přes silnici, stojí kovárna s velikým dvorem a dále následuje osm zemědělských usedlostí, jejichž obdělávané pole stoupají až vzhůru k lesu, na jehož vrcholu se tyčí vrch nazývaný Pfaffenberg. Směrem k východu se prostírá rovina utvářená loukami a obdělávanými poli, za jejichž horizontem jsou v dáli vidět hradby města Krnova s tyčícími se věžemi kostelů.

Samotný kostel sv. Benedikta je obklopený hřbitovem a obkroužen vysokou kamennou zdí. Ta má dle tehdejších zvyklostí oddělit od sebe svět živých a mrtvých. Vstup na hřbitov umožňují dvě brány. Jedna je umístěna na západní straně, druhá na východní straně směrem k městu (dnešní autobusové zastávka). Právě tato brána měla být ozdobena nově zhotovenou sochou, která by vítala poutníky přicházející od města.

Sochu zhotovil proslulý kameník Andreas Zahner

Vytesání sochy včetně nákladů na její vytvoření hradil v roce 1747 neznámý objednatel. Dnes již nezjistíme, proč nebyla při výběru sochy dána přednost v té době populárnímu Janu Nepomuckému, anebo patronu kostela sv. Benediktovi. Dále asi zůstane tajemstvím, proč nebyla zakázka zadána sochařům činným na Krnovsku například Georgu Lehnerovi z Opavy anebo Kapplerovi z Bruntálu. Zhotovení díla bylo objednáno u slavného sochařského mistra v Olomouci „Andrease Zahnera“.

Ten již ale v témže roce obdržel od radních města Olomouce životní zakázku na dokončení Sloupu Nejsvětější trojice. Tato dominanta města Olomouce byla v té době rozestavěna již neuvěřitelných čtyřicet let a vystřídali se na ní tři kameníci. Sochař Zahner se zavázal zhotovit 21 ústředních soch sloupu v životní velikosti za neuvěřitelně krátkou dobu jednoho roku. Při sepsání smlouvy se musel konšelům zaručit veškerým svým majetkem včetně měšťanského domu, že sochy stihne vytesat v daném termínu. Neskutečné se mu podařilo splnit. Také slíbenou sochu sv. Jana Křtitele pro obec Kostelec předal v termínu na podzim roku 1747. Své nesmírné úsilí ale zaplatil tou cenou nejvyšší. Toho roku dostal tzv. kamenickou nemoc (zaprášené plíce) a ještě před dokončením práce na sloupu Nejsvětější trojice v roce 1752 umírá. Vzhledem k tomu, že se ještě pouhých deset týdnů před svou smrtí stihnul podruhé oženit s dcerou Olomouckého hodináře, nechává po sobě mladou vdovu Kateřinu.

Na původním místě vydržela socha přesně 210 let

Zhotovená socha sv. Jana Křtitele na svém původním místě před západní branou hřbitova v Kostelci vydržela až do roku 1957. Mimo jiné přežila i Rakousko Pruské války v roce 1778, kdy Rakouská vojska ostřelovala horskými děly vesnici z Kosteleckého vrchu. Pamatovala i zrušení hřbitova v roce 1935. Největším argumentem ke zrušení hřbitova byla blízkost městského vodovodu, jehož studny jsou dodnes umístěny 80 metrů pod terénem bývalého hřbitova. Vzhledem k velikému seskupení hrobů na malém prostoru docházelo k povrchovým splachům organických látek, jež zasáhly obecní studně. Z toho důvodu byl v Krnově mezi rokem 1880 až 1929 vysoký počet obyvatel nakažených břišním tyfem. Počet nakažených se rapidně snížil po asanaci studní v roce 1929. Z těchto důvodů byl v roce 1935 hřbitov zrušen.

V roce 1957, byla socha při rozšiřování silnice a demolici hřbitovní zdi přemístěna na současné místo, vedle vchodu kostela. Její původní pískovcový podstavec se již nedochoval. Zajímavostí je, že na původním podstavci byl vytesaný rok zhotovení 1747.Ten se vlivem eroze a počasí natolik změnil, že vypadal jak rok 1447. Této nepravdě uvěřili i historikové, kteří sochu učinili o tři sta let starší.

Přestože byla socha v letech 1958 a 1971 restaurována její stav nebyl utěšený. Tehdejší technologie opravy prováděné cementovaného potěru již v současnosti překonané. Opravené místa se drolily, vytvářely se trhliny do kterých zatékala voda a vlivem mrazu docházelo k destrukci. Nejzřetelněji se tato situace projevila na beránkovi ležícím vedle světce.Tomu již také chyběla levá přední noha. V každém případě si tato vzácná socha Jana Křtitele zaslouží pozornost.

V průběhu roku 2016 – 2017 byla socha restaurována.

Rubriky: Procházka Krnovem | Napsat komentář